NOLA ✔

9.

Kylie

Sedíme s Archiem u Rona a z talířů před námi se kouří z výborného jídla. Archie má pálivý cajun a já jako obvykle jambalayu s kuřecím, protože ty mořský potvory nejím. Vzpomínám na den, kdy mě sem vzala Debra poprvé a Ron, její dávný kamarád se mohl zalknout smíchy, když jsem mu to oznámila. Naznal, že jsem snad jediná obyvatelka NOLY, co nejí dary moře. No, ale od té doby si mě snaží předcházet a do všeho mi dává kuřecí. Mám toho černýho, vlasatýho chlápka moc ráda.

A tak tu teď sedíme po vyčerpávajícím měsíci a vychutnáváme si jídlo, i chvíli klidu. Byl to náročný měsíc. Hladina Mississippi se zvedla a to je vždy celá NOLA v pohotovosti. Nevím, jestli to víte, ale město je vlastně pod hladinou moře, což bývá dost velký problém. I když je uděláno spoustu hrází, protipovodňových bariér a kanálů, které regulují tok řeky Mississippi, nic příjemného to není. Z jedné strany Mississippi a z druhé jezero Pontchartrain. Jsme tu v pasti. Představte si, že se jednoho dne vzbudíte, v baráku máte metr vody a ta stále stoupá. Pro lidi, co přežili v roce 2005 hurikán Katrina, je každé takové zvednutí vody velký trn do jejich stále rozbolavělého srdce. A tento měsíc voda stoupala dost rychle. Byli jsme celé dny i noci na nohách, abychom mohli informovat, kde, co a jak. V nejhorších dnech jsem ani nechodila domů a přespávala na gauči v kanceláři. Archie byl na tom podobně. Jenže on něco podobného zažíval poprvé. Poprvé viděl tu bezmoc, pláč, strach. Poprvé ale taky zažil, jak celá redakce drží pohromadě. Ze začátku byl vyjukaný, ale zachoval se naprosto úžasně v momentě, kdy volala celá vynervovaná Elizabeth, bydlící na samém břehu jezera Pontchartrain, že má doma potopu. Naštěstí za to nemohlo jezero, ale prasklé vodovodní potrubí. Neváhal a ještě ten den jí i s rodinou přestěhoval k němu do pronajatého bytu a sám ten týden přespával v kanceláři. Překvapil mě tím a na pomyslném žebříčku hodnot, stoupnul o příčku výš. A právě ono jezero mi připomnělo, že by se měl každým dnem ozvat Carl, aby se mnou probral chatu a dva domy, které byly součástí dědictví po Debře.

„Jsi nějak potichu Kylie." Vzhlédne ke mně Archie a automaticky pokládá příbor na prázdný talíř.

„Přemýšlím, nemám tohle období ráda. Nelíbí se mi ta bezmoc." Odpovím popravdě a odsunu talíř na kraj stolu.

„Jak vám chutnalo mládeži?" Nezapomene se zeptat Ron, který přišel pro talíře.

„Zase sis přišel pro pochvalu Rone?" usměju se na něj. „Bylo to jako vždy výborné. Děkuji. A prosím dala bych si ještě svoje velké kafíčko. To děláš taky na jedničku." Mrknu na toho starýho, černýho vlasáče a sleduji, jak se s našimi prázdnými talíři vrací do kuchyně. Marně vzpomínám, kdy mi talíř odnesl někdo jiný a kdy neřekl to své oblíbené - mládeži. I když jsem tu bývala s Debrou, byli jsme mládež. Což v Debřině případě bylo dost komické. Ale to je prostě Ron.

„Kylie, můžu se tě na něco zeptat? Chtěl jsem se zeptat už dřív, ale nenašel jsem odvahu."

„Tak se ptej, třeba ti odpovím." Pohlídnu přes stůl do jeho vážné tváře.

„Víš, tu první noc, co jsme..."

„Co jsme se spolu vyspali. Nemusíš se toho bát Archie."

„Dobře, tak tu první noc, co jsme byli spolu, měla jsi u sebe pohled. Přišlo mi, že je to pro tebe něco moc bolestivýho."

„Jo, bolí to ještě teď... V ten den, mi přišel pohled. Nevím, kde se toulal, ale měl přes dva týdny spoždění. Asi jim někde zapadl. To kvůli němu jsem seděla na baru a chtěla pomocí drinků přijít na jiné myšlenky. Rozhodně jsem nečekala, že se nechám sbalit od někoho tak sexy, jako jsi ty. A že to skončí, jak to skončilo." Nervózně obtáčím ruce kolem hrnku s ledovým kafem a marně doufám, že bude třeba hřát. Zahřejí mě však Archieho ruce, co se ovinuly kolem těch mých z druhé strany.

„Od koho byl ten lístek." Zašeptá tak potichu, snad aby mi neublížil.

„Od Debry. Týden po jejím pohřbu mi přišel pohled z NY se vzkazem – Je to tady úžasné, ale přesto mi scházíš -. Rozhodilo mě to, obě jsme věřili v nebe a ten vzkaz...." Oči se mi zalijí slzami a pár si jich najde cestu ven. Stékají po tvářích a já je prostě nechám téct.

„Pojďme se bavit o něčem jiném ..." Otáčím hlavu na stranu, zhluboka se nadechnu a vykouzlím malý úsměv. „Proč jsi mi tenkrát poslal to pití? Vždyť byl bar plný super ženskejch a ty sis vybral zrovna mě."

Zaskočila jsem ho svou otázkou a je vidět, že neví, co přesně říct, nebo jak to říct. Až po delší chvíli přemýšlení, se odhodlá.

„Jsi jiná Kylie, něco z tebe vyzařuje. Něco krásného, tajemného. Jak jsi tak seděla na tom baru, viděl jsem jenom tebe. Prostě ses mi líbila a já ti nechal poslat drink. Ani jsem nedoufal, že ho přijmeš, natož, že se mnou půjdeš ven a potom..."

Sklopí oči a teď je to on, kdo se cítí nesvůj.

„Proč mě nechceš Kylie, vždyť jsi mi přiznala, že mě chceš? Klapalo nám to, nebo ne? Ty tu noc bereš jako omyl?"

„Ach Archie, ano klapalo, bylo to přímo super a ne, neberu to jako omyl. V žádném případě. Nevzala bych zpátky jedinou vteřinu té noci. Nikdy. Nebo spíš toho sexu, to okolo si moc nepamatuju. Ale ber to spíš jako vzorek. Takový ten vzoreček něčeho nového, jako se dostávají v obchodech. Ty to vyzkoušíš a potom si buď koupíš celé balení, nebo na to zapomeneš. Nikde ale není psáno, že si pro to celé balení musíš jít teď hned. Náš sex byl taky takový vzoreček. A jak víme, líbilo a chutnalo to nám oběma. Ale nemusíme jít hned do vztahu, do toho celého balení. Navíc, jsi můj šéf, já teprve nedávno přišla o druhou mámu a zradil mě přítel, s kterým jsem byla poslední tři roky. Nespěchej! Pokud má být něco víc, tak to bude. Pokud se časem odcizíme a budeme pouze spolupracovníci, tak to tak prostě mělo být. Co když tady na tebe čeká někdo jiný? Koukala jsem, jak se za tebou ženský otáčí. Proč si s nějakou nevyrazíš? Zkus to, neupínej se na mě. Dej nám volnost. Prosím Archie."

„Víš co po mě vlastně chceš Kylie? Ty chceš, abych si našel někoho jinýho a zkusil, jestli, jestli... To nebude fungovat Kylie, já ..."

„Zkus to, Archie. Neboj se toho."

Musím mu skočit do řeči, protože mě bolí moje vlastní slova a ještě víc mě bolí ta jeho. Nejraději bych mu skočila kolem krku a byla už jen s ním. Ale něco mi v tom brání. Nechci, aby se mnou byl jen ze soucitu. Poznali jsme se za ne zrovna nejlepších okolností a já mám pořád vsugerováno, že mě má rád jen kvůli tomu, že jsem zůstala sama. A začít vztah sexem není ten nejlepší začátek.