NOLA ✔

49.

Archie

Dva týdny do vánoc utekly jako voda. S Kylie vedle sebe, jsem konečně šťastný a cítím se celistvě. Vím, zní to sice blbě, ale je to tak. Zabydlela se u mě rychle a já si stejně rychle zvykl na skvělé jídlo, teplo v posteli a její všudypřítomnou energii. Včera jsme předali vládu nad redakcí do rukou Mika a dnes opět usedli do letadla směr NY. Kylie letí tentokrát vybavená teplým kabátem a já vyštrachal svojí oblíbenou zimní bundu, která se celou dobu schovávala na dně krabice se zimními věcmi. Potvora jedna.

Taxík, do kterého jsme se jen tak tak nasoukali se všema těma taškama, zastavil před naším domem a já jako správný gentleman jdu nejdřív pomoct promrzlé Kylie vystoupit a potom vytahuju všechny ty tašky. Rychle přejdeme ke dveřím, kde zazvoním a pevně doufám, že táta zatopil.

„Nazdar brácho!" ozve se s otevřením dveří a už se s Aidnem vítáme. Ale jen krátce, jelikož se otáčí ke Kylie.

„Ty budeš určitě Kylie, Aiden, jsem rád, že konečně poznávám tu, o které naši básní od té doby, co jsme přijeli." Směje se a potřásá si s Kylie rukou.

„Ty jsi strašně ledová, tobě je zima co?"

„Jasně že je Aidi, vždyť jedem skoro od rovníku!" Dělám si legraci, protože ty teplotní skoky jsou fakt šílený a musím přiznat, že i mě není nejtepleji. Asi jsem si za ten necelý rok na teplé jižní podnebí zvykl víc, než jsem si myslel. Tady je fakt kosa.

„Seženu ti deku." Prohodí ke Kylie.

„ Všichni jsou v obýváku Archie." Směřuje zase ke mně, ale to už tam pomalu kráčíme.

„Ahoj mami!" padne si Kylie do náruče s mamkou, která jí dá pusu na tvář a pohladí po vlasech.

„Ahoj tati" přejde o krok vedle a vítá se s tátou. Ten udělá to samé co máma a na něco Kylie potichu odpovídá. Poté se na sebe usmějí a konečně se můžu přivítat i já.

„Tak, tohle je moje žena Madison, syn Matty" představuje Aiden svojí rodinu „a tady" ukáže Mad na břicho, tam je schovaný Alex. Ale už ne na dlouho, viď miláčku?" Nakloní se a políbí svou ženu. Záviděl jsem mu jí. Chodili spolu od střední a i teď je jejich láska taková, jako kdysi. Já takové štěstí neměl, první mě nechala po třech měsících, druhá mi nasadila parohy, třetí ... lepší nevzpomínat. Vždycky jsem si myslel, že se jako první ožením já, jen z toho důvodu, že jsem prostě starší. Jenže jaksi nebylo s kým, takže mě tihle dva předběhli o pár let. Ale přeju jim to, Aidi se nemohl vybrat líp.

Zatímco já přemýšlím, Kylie se stihla s Mad a Myttym seznámit a malý Matty už jí sedí na klíně, zatímco holky o něčem diskutují.

„Tak si holky sedly co?" Ozve se vedle mě Aidi s dekou v ruce, pokukující stejným směrem jako já.

„Musím uznat, že Kylie je kus. Doufám, že jsi na ní hodnej Archie!" Zvedne ke mně hlavu.

Shlédnu o těch pár centimetrů níž, abych mu viděl do tváře. „Mluvíš stejně jako máma," ušklíbnu se.

„No, taky jsem její syn, stejně jako ty." Plácne mě po zádech, jde dát Kylie deku a pak si sedne do křesla.

***

Dnes je 24. prosince, kdy se v naší rodině vždycky dělala slavnostní večeře. Druhý den, tj. 25. prosince, se ráno rozbalovaly dárky. Ale u babičky od táty byl místo večeře slavnostní oběd po rozbalení dárků. Jako puberťáci jsme to s Aidenem milovali, protože jsme se dvakrát pořádně nadlábli. Jak máma, tak babička totiž pečou krocana, jako na Den díkuvzdání, akorát mamka dělá jinou nádivku, aby to prý nebylo stejný. Takže vůně pečeně se line domem od božího rána. Holky se daly po snídani do zdobení stromečku, s čímž jim občas s Aidim pomáháme a táta se rozhodl Mattymu před domem rozsvítit Santa Clouse se sobama. Je to sice šílený kýč, který máma už nejmíň dvakrát vyhodila a táta zase šel a přinesl ho zpátky, ale Mattymu se to líbí.

Taky máte pocit, že když nechcete, čas utíká desetkrát rychleji než normálně? Dneska teda letí snad stokrát rychleji. Než jsme se nadáli, sedíme u večeře, ládujeme se krocanem s nádivkou a brusinkovou omáčkou, šunkou, roastbeefem a pudingem. Povídáme, smějeme se, mlaskáme, rozepínáme knoflíky u kalhot a je nám skvěle. Přistihnu se, jak si důkladně všechny prohlížím a snažím se zapamatovat co nejvíc z tohohle báječného večera.

Před spaním ještě v rychlosti s tátou narovnáme dárky pod stromeček a pak se jdu přitulit o naší první vánoční noci ke Kylie.

***

„Jsem tak ráda, že se ti líbí." Přejíždí Kylie prstama po hodinkách, které jsem měl od ní pod stromečkem a tiskne se na mě ve výtahu na Empire State Building.

„Víc než líbí, jsou vážně skvělý!" Políbím jí do vlasů. Až do slz mě dostalo to, co mi tam nechala vyrýt. Na druhé straně hodinek totiž ozdobným písmem stojí: Kdykoli - jakkoli - cokoli ∞ K

„Mně se tohle taky moc líbí, alespoň mám kousek tebe." Zaštrachá pod kabátem, vezme do ruky řetízek s přívěškem osmiček a políbí ho. Ano, nechal jsem jí ze zlata udělat svoje tetování s doplněnými písmeny A a K. A jestliže mě ukápla slza, Kylie brečela jak želva. Když jsem jí potom ještě večer ukázal, že mám písmena doplněná i na svém tetování, rozbrečela se znovu.

„Jsme nahoře, vystupovat!" Křikne na nás Aiden, i když stojíme hned vedle sebe. Kolikrát má nápady jak malej fakan, zakroutím hlavou. Vylezeme na terasu ve 102. patře, kde je kromě nás jen jeden fotící človíček. Fouká studený vítr, co bysme taky chtěli v prosinci, ale viditelnost je dobrá. S Aidenem se držíme spíše při zdi, zatím co Kylie vystřelí a rychlým tempem chodí z jedné strany na druhou a obdivuje zimní NY.

„To je nádhera Archie!" Volá mým směrem a jde zase o kus dál. Aidi vytahuje foťák, dost dobrý foťák, na svých zálibách nikdy nešetřil a začne fotit.

„Kylie ty se nebojíš té výšky?"zvolám, když se zase prožene kolem nás.

Zastaví u zábradlí, o které se zády opře, mírně se nahne dozadu, roztáhne ruce, zakloní hlavu a zavolá na mě.

„My andělé se výšek nebojíme, my jsme tady doma!"

„Foť!" dloubnu Aidena loktem.

Je nádherná, jak tam tak stojí, v tom bílém kabátě, s vlajícími vlasy. Jako opravdový anděl.

„Vaše žena je jako anděl." Prohodí ke mně ten jediný človíček a párkrát si Kylie vyfotí.

„Ano, ve dne anděl, v noci ďábel." Usměju se na něj. To už mi strká do ruky vizitku a až při pohledu na ní zjišťuji, že je to snad nejžádanější fotograf v NY. „Kdyby jste někdy něco potřeboval." Otočí se, ještě párkrát vyfotí Kylie, která jde k nám a pak odejde.

„Archie, vždyť jsem ti to říkala už v baru, že jsem andělský ďábel, nebo ďábelský anděl!" Připomíná mi smějící se Kylie, která už stojí vedle mě.

„Já vím" šeptám jí, sklánějící se k polibku.