NOLA ✔

10.

Kylie

Zase se rozvaluji na balkoně v patnáctém patře a pilně makám. Archie už si zvyknul, že mě za slunečných dní, tedy skoro pořád, najde právě tady. Takže mě ani nepřekvapí, když se za mnou objeví a oznamuje mi, že přišel jistý pan Carl Davis.

Vyskočím jako splašená a letím do kanceláře. Rychle štrachám v posledním šuplíku papíry od dědictví, protože konečně budeme probírat prodej domů po Debře. Archie se za mnou loudá z balkonu a s pobaveným úsměvem si mě prohlíží.

„Stalo se něco Kylie? Vystřelila jsi jako raketa."

Musím se zasmát, opravdu to tak vypadalo. Ale i když je Carl můj dobrý kamarád, jak se jedná o práci, nemá rád nepřipravené lidi. Takže všechno hezky připravit na stůl a čekat, na jeho příchod.

„To je Carl, realitní makléř, budu prodávat domy po Debře." Odpovím Archiemu na jeho otázku a poprosím, aby už šel.

„Počkej Kylie, ty budeš prodávat domy? Proč jsi mi nic neřekla, chtěl bych si tady nějaký dům koupit. Můžeš mi je ukázat, nebo už je pozdě?"

Než stačím Archiemu něco říct, vřítí se do kanceláře Carl. Jako vždy bez klepání a s širokým úsměvem na tváři.

„Tak kde tě mám holka moje?" Zaburácí do prostoru, pustí tašku na zem a roztáhne ruce, abych mu mohla skočit do náruče. Což okamžitě udělám.

„Ráda tě zase vidím Carle." Zakřičím mu do ucha, načež se trošku odtáhne. Pustí mě a pohled stočí na Archieho, který se zasekl u dveří do své kanceláře a teď na nás kouká jako jojo.

„Kylie, takového fešáka tu máš a ty jsi mi ho normálně zatajila! To od tebe není hezký. Víš to?"

„Carle, to je Archie, můj šéf a je na ženský, tak neplaš!"

Carl je totiž gay, černoch, ale ze všeho nejvíc, je to ten nejskvělejší člověk, jakého můžete potkat.

„Archie shání nějaký dům a až teď se dozvěděl, že já budu ty dva prodávat. Může tu s námi zůstat? Třeba koupí zrovna ten můj." Otáčím pohled na Carla, ale ten už si vybaluje papíry na stůl. Automaticky sedám na místo pro hosty na druhé straně svého stolu, teď je tady prostě šéf Carl a podsouvám mu připravenou složku se svými podklady. Nakoukne do ní a pokývá hlavou.

„Vidím, že jsi připravená Kylie, tak se mi to líbí. Tak a teď mi řekni, který z těch domů chceš prodat, co chata a ty Archie, jak si představuješ ten svůj. U Carla není nic nemožné, nebojte, něco vymyslíme, něco najdeme."

A tak tam skoro dvě hodiny debatujeme nad domy, financemi, počasím, sportem. Prostě nad vším možným, ale nejdůležitější jsou samozřejmě domy na prodej. Nakonec jsme se dohodli, že Archiemu ukážu oba dva domy, protože chatu u jezera jsem se rozhodla nechat jen pro sebe. Carl mi navrhoval, možný pronájem domů, ale mě stačí bar. Nechci mít na krku další přítěž. Nakonec jdeme do baru. Do toho nejlepšího baru na Bourbon Street. Do mého baru ♥

***

V sobotu jedu Archiemu ukázat domy. První, ten starší a s větším kouzlem se nachází v Garden distrikt což je zhruba tři minuty autem od jeho současného bydlení a ten druhý, modernější a větší je na okraji NOLY v Orleans Parish. Tam nám to bude za normálního provozu trvat asi půl hodiny.

Takže je logické, že začínáme vlastně hned za rohem. Vyzvedávám Archieho a sjíždím o pár ulic níž. „To je on?" hledí s otevřenou pusou na bílý úzký dům s černými okenicemi na velkých oknech, čtyřmi sloupy dole na terase a dalšími čtyřmi v patře na balkoně. Zelený perfektně zastřižený plot, který je hned za tím černě kovaným, zahrada připomínající zámecký park, tento dům má zkrátka své kouzlo.

„Archie, jdi první, já za chvíli přijdu jo?" pokládám mu do ruky klíče a snažím se zadržet slzy.

„Jsi v pořádku?"

„Jo, jsem, jdi už." Vyháním ho z auta, abych mohla v klidu vydechnout. Naposledy jsem tu byla když Debra odjížděla na tu konferenci. Smály jsme se, když jsme vycházely z domu k autu a já jsem jí tam teď prostě viděla. V červeném kostýmku, táhnoucí za sebou velký kufr na kolečkách, který skákal po schodech, a nám to připadalo tak směšné.

Plánovala jsem nemovitosti vyklidit, až před prodejem, protože jsem se bála přesně těchto reakcí. Toho, že budu brečet, toho, že se mi budou vybavovat všechny vzpomínky, toho, že všude uslyším její smích, toho, že jí všude uvidím...

Měla bych už jít. Pohledem do zrcátka zkontroluji svůj načervenalý obličej s uslzenýma očima, s kterým stejně nemůžu nic udělat. Vystoupím tedy z auta, zhluboka se nadechnu a vyrazím za Archiem.

„Tak jak se ti tady líbí?" Zeptám se s tlukoucím srdcem, když Archieho najdu v obýváku sedět v křesle. V křesle, v kterém jsem vždycky sedávala schoulená do klubíčka já.

„Kylie, to je nádherný dům. Moc se mi tady líbí a ta zahrada. Navíc by to odtud nebylo daleko do práce. Fakt je to tady nádherný. Terasa, balkon, on je balkon i na boku, věděla jsi to? No jasně že jsi to věděla, promiň."

Je nadšený, oči mu neustále skáčou po místnosti, i když už si musel stihnout všechno prohlídnout. Široký úsměv, tak že mi zase ukazuje svoje bílý zuby, nadšení v hlase. Takhle jsem kdysi reagovala i já, když jsem tu byla poprvé a tenhle dům si zamilovala.

„Proč se sem nepřestěhuješ ty Kylie? Proč bydlíš v té své špeluňce?" vyruší mě ze vzpomínek.

„Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela" přiznám. Opravdu mě to nenapadlo. Sice můj dům není špeluňka, jak říká Archie, ale je pravda, že v porovnání s tímhle výstavním kouskem je ten můj dost chudý příbuzný. Ale přestěhovat se sem?

„Jedeme o dům dál." Zavelím. „Chci stihnout ještě nákupy."

***

„To je konec světa? A co je to tady vlevo?"

„Bože ty jsi zvědavý. Konec světa to není, je to jen periferie NOLY. A to vlevo je hráz jezera Pontchartrain."

„To asi nebude moc bezpečný co? Voda hned za rohem, už to tady přeteklo?"

„Bojíš se? Hele, ono si nevybereš, při hurikánu to bylo pod vodou tady i tam. Ale jsou nový opatření, vždyť jsi to teď viděl. Tady by to už nemělo hupsnout a ber to trošku pozitivně. Přejdeš na konec ulice a můžeš si sednout na břeh, poslouchat šplouchání vlnek. Romantika Archie!" Usměju se na něj a točím volantem vpravo.

„Tak hádej, který to bude?" Vyzívám ho a jedu schválně pomalu.

„Trošku ti napovím jo? Tak je cihlovo-bílý, patrový, s kováním v oknech, už ho vidíš?"

„Tady?" ukáže na dům po jeho pravé ruce.

„Ne, ne, vedle jak ta jedle. Ono je to hrozně těžký viď, když jsou v téhle ulici jen dva patrový domy." Směju se na něj a parkuji před tím správným domem, co je hned naproti tomu který hádal. Oba jsou na konci ulice, která končí větší kruhovou plochou. Vždycky se mi tady líbilo.