Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Gabriel seděl nehnutě na lavičce, která měla kaštanovou barvu a díval se na modravou oblohu, na které se rozprostíralo horké slunce, jehož žluté parpsky nepříjemně svítily lidem očí.
Hluboce přemýšlel o červeném sousedním domě, do kterého se už zítra měli nastěhovat noví majitelé. Byl to starší opuštěný dům, ve kterém dlouho bydlela jedna zvláštní rodina. Bylo jedině dobře, že se odstěhovala. Teď byl ale Gabriel ze všeho nejvíc nervózní z nových sousedů a jeho pozitivní tetička už od rána pekla koláče a její vynikající vláčnou bábovku, aby je měla čím přivítat.
Jen pociťovat tu vůni všech těch dobrot a nesmět si uždibnout ani malý kousek, bylo pro Gabriela velice obtížné, proto se sám vyhnal ven na čerstvý vzduch a jen tak před domem posedával na tom pálivém slunci. Bylo něco přes třicet stupňů a Gabriel měl náladu vysvléct si tričko, ovšem byl by pak všem na očích a on byl stydlivý.
Okolní sousedé ho tady znali velmi dobře a věděli i o té strašné tragédii, jež se stala Gabrielovým rodičům před patnácti lety. Nikdo o tom už nemluvil, protože to nechtěli tmavovlasému chlapci připomínat. I když si své rodiče skoro nepamatoval.
,,Gabe, pojď sem," zakřičel na Gabriela ze zahrádky jeho strýček George, který se snažil zapnout sekačku, aby posekal nově narostlou trávu a udělal tak dojem na nové sousedy. I když možná se chtěl spíše pochlubit, než udělat dojem. Strýček George byl přísný tělnatý chlapík, který neměl skoro žádný krk. Nad širokými ústy měl světlý knír a na hlavě pár blonďatých vlasů.
,,Ano, strýčku?" zeptal se ho Gabriel, když už stál vedle něj na neposekaném trávníku, hledíc přímo na červenou sekačku, kterou se strýc snažil marně spustit. ,,Musíš zmáčknout ten malý žlutý čudlík," poradil mu, bez čekání na strýčkovu odpověď.
,,Oh! No, ovšem," pohladil si knírek a ukazováčkem zmáčkl na čudlík, čímž zapnul přístroj před sebou, který se rozdrnčel a už sám vyrazil kupředu. Strýček se rychle vydal za sekačkou a přitiskl své dlaně na železný oblouk, pomocí kterého sekačku vedl. ,,to je ale panečku věc!" prohlásil nadšeně, když ta ,,věc" konečně dělala, co měla.
A takto to probíhalo u Stockholmových denodenně. Gabriel vypomáhal strýčkovi na zahradě i kdekoliv jinde a učil ho zcela jednoduchým věcem, které on nedokázal pochopit. A naopak strýček učil Gabriela slušnému chování, aby nebyli ostatním sousedům pro ostudu.
Tetička Clarence pekla, až se z trouby valil černý kouř, který putoval dále z okna a na čerstvý vzduch, kde se rozplynul a vytratil člověku z očí. Ovšem nyní, když se jí podařilo něco připálit, to bylo zcela výjimečné a to jen díky její kuchařské knize, kterou dostala od svého manžela k Vánocům.
Dříve to byla příšerná kuchařka a nezvládla pomalu udělat ani palačinky. Nyní by si klidně troufla na nějaké speciální menu. Moc dobře svého manžela vykrmovala, proto vypadal, tak jak vypadal. Gabriel byl ovšem samá kost a kůže, čemuž napomáhala trochu i jeho výška. Měl i příliš dlouhé končetiny a velká chodidla. Což přinášelo spoustu problémů s velikostmi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
