Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Byl tu další den, další ráno. Troy nad svým chováním přemýšlel skoro celou noc, takže se vůbec nevyspal. Plánoval se Gabrielovi omluvit a to včetně Kaylee. ,,Zlato, jak jsi se měl včera první den v nové škole?" zastavila ho ráno Troyova matka.
,,Jsem ve fotbalovém týmu, myslím, že to šlo lépe, než jsem si představoval," oznámil své matce Troy a už se chystal zmizet z domu.
,,Počkej, to s námi ani neposnídáš?"
,,Promiň, mám na spěch. Večer s vámi povečeřím," informoval ji a než by jste stačili něco říct, byl pryč i s batohem.
Pospíchal na autobusovou zastávku, ale pak se zase otočil a došlo mu, že má vlastně spoustu času. Hlavně v tuto dobu vždy Gabe ještě spí. Začal zvonit a pak, když se otevřely dveře, přestal. Stála v nich ovšem tetička a Troy ve chvíli nevěděl, co má říct.
,,Dobré ráno, je tu Gabriel?" pozdravil slušně.
,,Ahoj Troyi, jistěže, půjdu ho vzbudit," pousmála se. ,,pojď dál, můžeš tady na něj počkat," pozvala ho do předsíně a spěchala po schodech nahoru do Gabrielova pokoje. Vstoupila a ihned otevřela okno dokořán.
Gabriel se zavrtěl v posteli, až z ní málem spadl. ,,Co je?" zamručel.
,,Máš tady kamaráda," usmála se a nechala otevřené okno, aby nalákala čerstvý vzduch do Gabrielova pokoje, kde to nesnesitelně páchlo, jako by tam něco umřelo. ,,a co tady tak smrdí?" zeptala se. Pak přišla blíž ke svému synovcovi a došlo jí, odkud ten nepříjemný pach jde. ,,Gabrieli! Dej si sprchu!" poručila a raději odešla.
Gabriel vstal a protáhnul se. Ani mu nepřišlo, že by nějak zapáchal. Prohlížel se v zrcadle a upíral pohled hlavně na svá žebra, která byla hodně vystouplá. Ruce měl jako tyčky a o prstech na rukou se raději ani nezmiňuji. Nepřišlo mu ani, že by byl tolik hubený, jenže problém nebyl v tom, že by nejedl, on jedl a někdy až příliš.
Najednou za sebou uslyšel zakašlání a zběsile se otočil. Byl zase bez trička a před ním, opřený o futra dveří, na něm mohl oči nechat Troy, který bez klepání vstoupil.
,,Klepat neumíš?" rýpl si Gabe a rychle si hledal něco na sebe, čím by se hned zakryl.
,,Bylo otevřeno," odpověděl Troy a prohlížel si vystresovaného a polonahého Gabriela. ,,víš, že jídlo ti neublíží?" poučoval ho, čímž narážel na jeho vyhublou postavou.
,,Bože," odfrkl si a přetáhl si přes sebe aspoň vytahané tílko. ,,Co vlastně potřebuješ?" Ignoroval jeho poznámku na jeho tělo.
,,Myslel jsem si, že bychom mohli spolu jet do školy," navrhl.
,,A já zase myslel, že raději pojedeš s těma svýma kamarádama z týmu."
Troy protočil očima. ,,Aby bylo jasno, přišel jsem se ti omluvit. Tak... promiň," hlesl a odmlčel se. Čekal, co mu osoba na druhé straně odpoví, ale ta jen zaujatě mlčela a prohlížela si ho. Troy se trochu zarazil, ale také nemohl od Gabriela odtrhnout oči.
,,Ehm, jo, ta sprcha..." připomněl si Gabe.
,,Počkej, odpouštíš mi?" zastavil ho Troy a chytil ho za zápěstí. Nemohl uvěřit, že chytil zápěstí dospívajícího studenta, spíše tak malého kluka. Kdyby jen malinko přitlačil, zlomil by mu zápěstí.
Gabriel se v ten okamžik nezmohl ani na jedno slovo a jen přikývl. Troy se vítězně usmál a přesně věděl, co chce. Taky by se ho nejraději zeptal, zda by nemohl do sprchy s ním, ale nechtěl nic uspěchat a zatím si svou otázku nechal pro sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
