Gabrielovy trable

23.

Troy se probudil do tichého rána, což bylo poslední dobou v jeho domě neobvyklé. Častokrát při probuzení slýchával hádky, což vytvořilo hluk k nevydržení, ale teď by bylo slyšet i špendlík na zem spadnout.

Když sešel do předsíně, spatřil v chodbě kufry a v tu chvíli byl přesvědčený o tom, že jeden z jeho rodičů opouští nadobro tento dům.

Těch kufrů ale nebylo zase tolik. Možná jen dvě větší zavazadla a dvě menší tašky. Strachovat se ale nepřestal. Miloval oba rodiče, ale přece jen měl radši matku.

Vešel do kuchyně, kde jeho otec seděl u stolu s telefonem u ucha a vychutnával si ranní kávu. Troy strnul na místě, když svou matku nikde neviděl. Teď už to bral vážně. Obývací pokoj byl také prázdný.

Musel zjistit, co se tady děje a tak se odvážně posadil ke svému otci a poklepal mu na rameno, aby ho začal vnímat. Ten v okamžiku přestal telefonovat a začal věnovat svému synovi pozornost.

,,Kde je máma?" zeptal se Troy vyděšeně, ale neztrácel zatím naděje.

,,V práci," odpověděl prostě Robert a Troy si v ten moment oddechl. Teď bylo zřejmé, že ten, kdo v této domácnosti už dál bydlet nebude, je jeho otec.

,,A ty kufry?" ptal se dál.

,,Moje."

Troyovi bylo víc než jasné, že ta zavazadla nejsou jeho matky. Zamračil se a zkusil to ještě jednou. Tentokrát doufal v jasnější odpověď. ,,Ty někam odjíždíš?"

,,Letím do Číny, do Pekingu," Troyovi klesla brada skoro až ke kolenům. Tohle nedokázal pochopit. Sice svým rodičům včera navrhl, ať se raději rozvedou, ale tohle na mysli neměl. Bylo to všechno tak rychlé, že to nedokázal vstřebat.

Měl pocit, že se tohle děje kvůli němu a nebyl daleko od pravdy. ,,Neděláš zbytečně unáhlené závěry?" pokoušel to ještě celé zachránit, ale bylo pozdě.

,,Ne. Pokud si to dobře pamatuji, sám jsi se včera vyjádřil, že bychom si s tvou matkou měli dát pauzu," usrkl si ze své kávy, která byla jeho poslední v tomto domě. Troy ztratil řeč. Všechno naprosto pokazil.

,,Tati, nemyslel jsem to tak. Přece se kvůli jedné hádce nebudeš stěhovat tak daleko,"

,,Synu, do Pekingu letím jen na měsíc a půl. Především kvůli práci, ale taky samozřejmě kvůli tvé matce," vysvětlil Robert.

Teď už Troy nepochopil vůbec nic. Měl možná radost z toho, že to bude jen na měsíc a půl, ale taky měl obavy, protože Čína je daleko a protože si jeho otec chtěl od nich odpočinout. To, z čeho měl však největší strach, bylo, že by se jeho otec v Číně mohl seznámit s nějakou jinou ženou, z čehož jasně vyplývalo, že až by se vrátil, mezi jeho rodiči by to skončilo. A to nadobro.

To nemohl dopustit. Nemohl ztratit další důležitou osobu ve svém životě. Stačilo mu, že už přišel o Gabriela a teď i o tátu? Celý jeho život se mu hroutil před očima a ničemu zlému nedokázal zabránit.

Bez dalších slov se postavil na nohy a vyběhl nahoru, kde se zavřel ve svém pokoji. Padl vyčerpáním do postele a začal litovat svého včerejšího názoru, při kterém dal jasně najevo, že by vztah jeho rodičů měl navždy skončit. Ovšem teď si přál opak.