Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Troyovi vrtalo hlavou, proč se o Charliem dozvěděl až teď. Jak to, že se víc nezajímal o to, kde Gabe po celou tu dobu byl, když zmizel? Možná proto, že se k tomu nechtěl vracet, aby Gabrielovi neublížil a znovu ho tak neztratil. Nemohl o něj zkrátka přijít. Už ne.
Ale proč mu Charlie neřekl hned na začátku, že Gabriela zná? Nejspíš měl strach, že ho Troy začne nenávidět ještě víc. Charlie u sebe Gabriela skrýval, když se pohřešoval a všichni jeho blízcí se trápili. Teď si ale Troy dělal starosti i o svou mámu. I jí o tom totiž Charlie pomlčel.
Gabe seděl na židli celý napjatý.
,,Co tě trápí, Gabrieli? Myslel jsem, že po tom, co se vrátíš domů, se zase vše urovná," začal Charlie. Pamatoval si přesně, jak se mu tehdy Gabe svěřil, že ho jeho strýc a teta nepřijali proto jaký je. Byl tak zničený. Charlie si však ohromně vážil toho, že mu Gabriel věřil.
,,Taky že se vše se urovnalo," potvrdil Gabe.
Charlie se zatvářil zmateně. Seděl naproti Gabrielovi a mlčky ho sledoval. Zjevně ho zajímalo, co se děje. Dával mu ale čas, aby se před ním Gabe neuzavřel.
,,Já... špatně spím. Mám zvláštní sny, ale i noční můry. Vidím v nich... své rodiče a sebe. Když jsem byl ještě malý, měli jsme s rodiči autonehodu. Já jediný jsem jí přežil, ale nic jsem si nepamatoval. Jenomže teď..."
Charlie sebou trhl. ,,...se ti vrací vzpomínky," dokončil za Gabriela, když viděl, že toho sám není schopný. Pro Gabea to bylo příliš citlivé téma. Svoje rodiče miloval, přestože si je moc nepamatoval.
,,Už jednou jsem si něčím podobným prošel jako malý kluk. Nebylo to ale tak časté jako teď. Taky jsem ve snu sledoval tu nehodu, ale docházel jsem kvůli tomu na terapie a krátce nato se vše vrátilo do normálu. Jenže teď je to tu znovu. Určitě to má co dělat s tím, že mám pořád pocit, jako by mi v životě něco scházelo. Pořád jsem ale nepřišel na to co.“
Charlie pozorně poslouchal Gabrielova slova. Chtěl mu pomoci odpoutat se od těch nočních můr, ale zrovna tak mu toho chtěl tolik říct, ale nesměl to uspěchat. Nesměl na Gabea hned vše vychrlit a pak čekat, jak bude reagovat. V každém případě věděl, jak mu pomoct.
„Je jisté, že momentálně prožíváš psychické trauma. Máš noční můry a kvůli nim v noci nemůžeš spát. Hádám, že se ti i určitě dost mění nálada a pocity. V jednu chvíli se cítíš bezmocně, hned nato máš strach, jsi v šoku a hrozně rychle ti buší srdce. Je to pravda?"
Gabe nedovedl pochopit, jak mu může někdo tak rozumět. „Je," kývl. „Někdy kvůli tomu všemu nejsem schopný fungovat, nedokážu se soustředit a potřebuju být jenom sám se sebou, abych si to srovnal v hlavě. Už několikrát jsem proto zameškal školu," dodal. „Pak se mi ale třeba zda jen o tom, jak mě maminka drží v náruči a zpívá mi. Nebo vidím rodiče, jak se na mě usmívají."
Gabriel si prohlížel Charlieho a zkoušel hádat, co si o něm teď asi myslí. Myslí si, že je blázen? Nebo nejspíš ví přesně, co dělat a jak se toho všeho zbavit. Každopádně Gabe cítil jakousi úlevu, když se Charliemu vypovídal. Možná, že když k němu bude docházet pravidelně a budou o jeho problému mluvit, postupně začne mizet.
Tak nějak každopádně cítil, že se ve svém životě konečně vydal tím správným směrem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
