Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Když se oba chlapci konečně dostali do Květinové ulice, před Gabrielovým žlutým domem stálo policejní auto. Byl čas vrátit se.
,,Vítej zpět," pousmál se Troy a krátce Gabea políbil. Ten hned poté stiskl domovní zvonek.
Vchodové dveře se ihned otevřely a vyběhla z nich tetička. Když spatřila po tak dlouhé době svého synovce, rozplakala se a běžela ho obejmout. Pevně ho k sobě tiskla a z očích se jí valil proud slz.
,,Gabe!" zašeptala, protože v tento okamžik byly její hlasivky nepoužitelné. ,,Mám tě moc ráda!"
,,Taky tě mám rád, tetičko," zamumlal Gabriel a potlačoval slzy.
A pak ho najednou objaly ještě daleko silnější paže. Strýček je tady, pomyslel si Gabe. Tohle byla chvíle, kdy každému z nich ukápla slza. Troy je bez mrknutí pozoroval a byl z toho všeho tak moc nadšený, že se k nim přidal.
,,Tak, myslíme, že už nás nebudete potřebovat," promluvil jeden z policistů a přitom se usmál. Když pak odjeli, všichni čtyři zapluli do domku.
Gabriel byl pořádně pohublý a oblečení na něm viselo ještě více, než předtím, což se tetičce vůbec nelíbilo a strýčkovi už vůbec ne. Jelikož podle něj měl být správný chlap statný.
Tetička ihned postavila podnos se zákusky a s její vlastní upečenou bábovkou na stůl, aby si všichni nabídli.
,,Gabe, udělali jsme chybu, totiž především já bych se ti chtěl omluvit. Neměl jsem být na tebe tak hrubý. Asi jsem si v tom okamžiku nedokázal připustit, že bys byl... No vždyť víš. Po čase se s tím smířím, ale musíš mi dát čas."
,,Dám ti ho tolik, kolik budeš potřebovat, ale nečekej ode mě, že se změním. Už jiný nebudu a přeju si, aby jsi to respektoval," řekl upřímně Gabriel a Troy se po celou dobu usmíval.
,,Vždyť není jediný na světě," snažil se Troy Gabrielova strýčka nějak povzbudit.
,,Já vím," přiznal strýc. Potom se ale Troy srdečně usmál a položil svou dlaň na tu Gabrielovo. Strýček si jeho gesta ihned všiml a pak mu rázem došlo, co svými slovy Troy myslel. ,,Ach tak,"
,,Přesně tak," potvrdil mu Troy, aby měl strýc ve všem jistotu. Tetička si dlaní přikryla ústa, ale pak se jí na tváři rozlil úsměv. Když viděla, že je její synovec šťastný, byla také.
Troy měl sto chutí Gabriela políbit, ale to by bylo před jeho tetou a strýcem pro tento čas nevhodné. Musel to vydržet, i když se hodně ovládal.
Po několika hodinách si pak Gabe s Troyem vyšli na menší procházku jen v okolí Květinové ulice. Když se ocitli na čerstvém vzduchu, už to Troy nevydržel. Přilepil své rty na Gabrielovo a něžně ho líbal.
,,Od té doby, co jsem zpět jsi mě už několikrát políbil, copak se nedokážeš aspoň na chvíli ovládat?" zastavil ho Gabe na okamžik se smíchem v hlase.
,,Ovládal jsem se celé hodiny, co jsme byli ve vašem domě," poučil ho Troy o něčem, o čem neměl Gabe ani páru. ,,A ujišťuju tě, že jen tak s tím nepřestanu."
,,Tak to jsem celkem rád," Teď Troye políbil na oplátku Gabriel.
Troy se ale odtáhl a hned si svého společníka přeměřil pohledem. Zamračil se na něj a pak po něm zopakoval slovo, které se mu tak docela nelíbilo. ,,Celkem?"
Gabriel se znovu zasmál, tentokrát jeho nechápavému výrazu. Bylo mu s Troyem dobře. Konečně se na Gabea za ta dlouhá léta usmálo štěstí. A modlil se, aby všechno zůstalo tak, jak to nyní je.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
