Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
,,Můžeš mě nenávidět. Jsem příšerný syn, kterého si nezasloužíš," vykřikl Troy. Hannah zuřila. Neměla ponětí, proč tady její syn nebyl, když ho potřebovala. Cítila velké zklamání a Troy si svou chybu teď vyčítal.
,,Chtěla jsem jen, abys mu dal šanci. Ty si ho však odsoudil dřív, než jsi ho poznal! To od tebe vůbec nebylo-"
,,Odpusť mi to, ale žádám tě, aby jsi se na celou situaci podívala i z mého pohledu, mami. Když táta odlétal, řekl mi, že si dáváte jen pauzu. Myslel jsem si, že až se vrátí, všechno se vrátí do normálu, ale ty jsi pak přišla s tím, že máš přítele," vysvětloval Troy. ,,v ten okamžik jsem pochopil, že už nic nebude jako dřív."
Hannah si povzdychla. ,,Věci se mění, Troyi. Charlie je úžasný a až se s ním seznámíš, zalíbí se ti. A s tátou se přeci budeš moct vídat i nadále," snažila se Troyovi ukázat, že svému otci nemusí dávat sbohem navěky.
,,Pokud se od nás neodstěhuje na míle daleko, mami. Taky v té Číně může rovnou zůstat, to tě nenapadlo?"
,,Už dost, Troyi! Odejdi do svého pokoje," přikázala svému synovi Hannah. Ten si jen odfrkl, ale uposlechl její příkaz. Vyběhl schody a bouchl dveřmi od jeho pokoje. Tam rozčíleně přecházel sem a tam a snažil se myslet na něco, co by ho rozptýlilo.
Gabriel, Gabriel, Gabriel.
Musel si dokola opakovat jeho jméno a skutečně to zabíralo. Za malou chvíli se opravdu uklidnil a posadil se na postel. Lehnul si na záda a chytil se za hlavu. Zkusil nemyslet na to všechno, co se změnilo, když se sem s rodiči přestěhoval.
Vedle ve žlutém domě bylo všechno v pořádku. Tedy aspoň se to tak zdálo.
,,Gabe, tady máš," tetička se pousmála a podala Gabrielovi skleničku vody a prášek. Gabe se na ni vděčně usmál. Strýček jako obvykle sledoval televizi a nadával na vše, co se ve světě dělo. Teta Clarence ho ale nevnímala. ,,Co noční můry?"
,,Teď mám spíš sny. Jsou zvláštní, jako by se mi snažily něco říct, ale já jim vůbec nerozumím," řekl Gabriel upřímně. Ještě o tom takhle s nikým nemluvil, ale věděl, že tetičce může říct všechno.
,,Chce to čas. Hlavně ber prášky a zkus se nestresovat," poradila mu a pohladila ho po hlavě. To dělávala dost často, když byl Gabe malý kluk. Vzhledem ke Gabrielovu věku, to teď tak časté nebylo.
,,Co se ti například zdá?" zeptal se zvědavě strýček, který se nikdy o noční můry svého synovce nezajímal. Gabriel vlastně ani nevěděl, jak ty podivné sny popsat. Pokaždé se v nich však vyskytovali jeho rodiče.
,,Když se stala ta autonehoda, byl jsem v tom autě?" To bylo první, co Gabea napadlo. Nijak se neobtěžoval odpovědět na strýčkovu otázku a raději položil svou.
Tetička se otočila na svého manžela a čekala, jenomže ten byl v tuhle chvíli jako zmražený. ,,Ano, byl jsi tam," přiznala tetička Clarence, čímž se Gabrielovi potvrdilo to, že jsou jeho sny skutečné a pravdivé. Opravdu se mu zdálo to, co už prožil? A jen si to nepamatoval, protože byl malý?
,,Z toho auta zachránili jako první mě?" ptal se dál. Tentokrát strýc vyskočil na nohy. Zřejmě nemohl tohle všechno poslouchat, nebyl možná tak chladný, jak se zdál, protože mu bylo do pláče. Gabe mu těmito otázkami připomněl ten den, kdy mu policie oznámila, že jeho sestra zemřela při autonehodě a pro případ, že by se svým manželem zemřela, uvedla jako první jméno svého bratra.
Na papíře stálo úhledným písmem: George Stockholm. V ten den neměl strýček čas truchlit po své sestře a musel se začít starat o malé dítě. Nebyl však na jeho výchovu sám, vždycky při něm stála jeho milovaná žena. ,,Ano," zašeptal strýček a bez dalších slov odešel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
