Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Květinová ulice vždycky zářila. Lidé, kteří v ní měli svůj rodinný domek, byli obvykle na své zahradě a pracovali, nebo se opalovali. Poslední týden byli všichni ale uvnitř a vycházeli jen, když jeli do práce, nebo šli pro ranní noviny.
Zmizení Gabriela všechny zasáhlo a nejvíce se v ulici šuškalo o tom, že Gabriela někdo unesl a že už nemá žádnou šanci. Pravdu však nikdo neznal.
Ani Troy. Když se sem s rodinou přistěhoval, všechno bylo perfektní. Teď se spousta věcí změnila a on si nedokázal vysvětlit proč. Ležel na posteli u sebe v pokoji a přemýšlel.
Měl by jít dál. Po Gabrielovi se slehla zem a on by na něj měl přestat myslet. Ale jen když na tohle pomyslel, měl nutkání dát si facku. Nemůže přece zapomenout na někoho, koho tak moc miluje.
Najednou se rozsvítil displej na jeho telefonu. Někdo mu volal, cizí číslo.
,,Haló?"
,,Troyi?" ten hlas ihned poznal.
,,Kde jsi sehnala moje číslo, Kaylee?" podivil se. Nepamatoval si, že by ho Gabrielově kamarádce dával.
,,To není podstatné, ale chci abys co nejdříve přijel." Troy vykulil oči. Jak měl přijet, když ještě neměl řidičák a autobus v neděli v jejich městečku nejezdil? Kayleena vesnička sice nebyla moc daleko, ale i tak.
,,Blázníš? Jak se k tobě mám asi tak dostat?" zeptal se, protože to sám opravdu netušil. Jeho matka ho odvést nemohla, poněvadž byla u své kamarádky.
,,Tak si udělej menší trénink. Poslední dobou si fotbal zanedbával, tak teď poběžíš!" rozkázala mu do telefonu. Tohle se Troyovi nezdálo jako dobrý plán, ale sám lepší nevymyslel. Neměl ponětí na co tak Kaylee spěchá, ale očividně to bylo důležité.
,,Tak fajn, ale jestli je to něco-"
,,-co tě srazí na kolena?" dokončila za něj sama.
,,Dobře, budu tam za čtvrt hodiny."
Kaylee bydlela v malé vesničce, kousek od skromného městečka, ve kterém bydleli Troy s Gabrielem. Jízda autem by trvala pět minut, nanejvýš deset. Troy byl přesvědčený o tom, že když poběží, bude u Kaylee za čtvrt hodiny a ona s tím doopravdy počítala.
° ° °
U Stockholmových bylo ticho. Strýček sledoval televizi a tetička pekla. Na první pohled se oba chovali celkem přirozeně, ale oba uvnitř potlačovali ten příšerný pocit prázdnoty. A taky se cítili provinile.
Všechno, co se stalo, si vyčítali. Teď by dokázali najít pro Gabea pochopení. G
,,No, sakra!" zaburácel strýček George. ,,Zase ta televize nefunguje, to jsou pořád nějaké starosti!"
,,Kdybys podnikl raději nějaké pátrání po svém synovci!" vyčetla mu tetička.
,,Máš pravdu," povzdychl si zklamaně strýc. Byl zklamaný ze sebe. Před lety slíbil své manželce, že se bude pro Gabriela ten nejlepší mužský vzor. Jenže teď mu nepřipadalo, že svůj slib dodržel. ,,jsem příšerný. Celý život jsem se k němu nechoval hezky a teď už je pozdě."
Najednou zazvonil v předsíni telefon a tetička se hnala ho vzít. V té rychlosti si ani pořádně neprohlédla číslo, které volalo. ,,Prosím?"
Tentokrát to ale nebyla Kaylee, jako u Troye. Stockholmovým volal úplně někdo jiný. ,,Paní Stockholmová?" zeptal se mužský hlas.
,,Ano," polkla tetička nervózně. ,,kdo volá?"
,,Tady policie, mám dojem, že už jsme našli toho, koho hledáte."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
