Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Gabriel najednou dýchal tak splašeně, až měl pocit, že se mu do plic nedostává žádný vzduch. Nedovedl se uklidnit. Nemohl uvěřit, že jeho táta... Něco takového prostě nemohlo být možné. Kdyby ano, už by ho táta dávno kontaktoval. Řekl by mu o sobě. Jaká byla šance, že Charlie lže?
Celou dobu Gabe žil v domnění, že oba své rodiče nadobro ztratil a neexistuje možnost, aby se s nimi znovu shledal. Jak mu to vůbec Charlie mohl jen tak říct? Jen tak, jako by to nebylo žádné tajemství. Jeho táta byl naživu! Tohle sakra něco znamenalo. Gabe neměl ponětí, jak se s touto skutečností vyrovnat. A jestli vůbec se s něčím takovým vyrovnat dokáže.
„Gabrieli!" Charlie vyskočil na nohy a v mžiku se ocitl u něho. Popadl ho za ramena a zastavil ho v chůzi. Byl si téměř jistý, že má zrovna teď panický záchvat. A rozhodně to nevypadalo, že ho zvládne překonat, jelikož s ním Gabe vůbec nespolupracoval.
„Slyšíš mě? Mysli na něco, co tě uklidňuje. Oblíbené místo, barva, jídlo? Cokoliv."
Charlie si o Gabriela začínal dělat velkou starost. A taky si to začínal vyčítat. Jak vlastně očekával, že Gabe zareaguje, když to na něho vybalí tak šokující pravdu? Znal jeho otce už několik let. Společně s ním procestoval svět.
Pracoval s ním. Oba spolu jezdili do cizích zemí, kde léčili těžce nemocné. Starali se o ně jak fyzicky, tak i psychicky. Charlie však po nějaké době zjistil, že mu něco schází. Toužil někoho mít a nebýt tolik sám. Chtěl se zamilovat. A tak odešel, začal znovu a potkal Troyovu mámu.
Gabrielův otec Jack se naopak v této práci našel. Už od života nečekal víc. Chtěl jen každý den zachraňovat lidské životy, aby neustále netruchlil po své milované ženě, jejíž život zachránit nedokázal. Byl na tom dobře. Pomáhání druhým v něm probudilo cosi, co ani netušil, že v sobě má.
„Omlouvám se ti, neměl jsem ti to takhle říct. Udělal jsem chybu, že jsem tě na tuhle pravdu víc nepřipravil." Mluvil nahlas a zřetelně, protože si nebyl jistý, jak ho Gabriel vnímá.
„Co se tady děje?!" Do místnosti vtrhl Troy. Hned, jak přišel domů, už z chodby slyšel Charlieho hlas, který postupně nabíral na síle, a došlo mu, že to nesignalizuje nic dobrého. A také, že to nějak musí souviset s Gabrielem. Nemýlil se.
Potom, co spatřil Gabea, jak se pokouší nadechnout a z očí se mu nekontrolovaně valí slzy, nepřemýšlel nad ničím a přispěchal k němu. Charlie automaticky couvl, aby mu uvolnil přístup. Bylo očividné, že si Gabe vůbec nebyl Troyova příchodu vědom. Pohled měl upřený do země a soustředil se pouze na své hluboké dýchání.
„Gabe! Gabe, podívej se na mě. Jsem přímo tady, všechno je v pohodě. Jsem s tebou," při těchto slovech vzal Troy Gabrielův obličej do svých dlaních, aby ho přinutil se na něj podívat. „Jen se snaž zpomalit svoje dýchání, ano? Zvládneš to."
„Nemůžu... Nedokážu..."
„Dokážeš!" nesouhlasil Troy. Jakmile ale Gabe ucítil jeho dlaně na své tváři, jeho utěšující dotek, v dalších vteřinách se tlukot jeho srdce výrazně zpomalil.
„Troyi..." vydechl s námahou, jako by si teprve teď uvědomil, že tu je s ním.
„Už je dobře. Jsi v pohodě," přesvědčoval Troy spíš sám sebe, než Gabriela. Byl vyděšený k smrti. Myslel si, že to Gabe nezvládne. Aniž by si uvědomil, že spolu už dávno nejsou a něco takového jejich nynějšímu vztahu nepřispěje, přitáhl si Gabriela do své náruče.
Gabriel ho potřeboval a Troy chtěl, aby pochopil, že i když nemá ponětí, co se tu stalo, je tu pro něj. A že to, že už spolu nejsou, nehraje v tomto případě žádnou roli.
Charlie se náhle vytratil z místnosti, jelikož si uvědomil, že si spolu nejspíš budou chtít promluvit a že Gabe potřebuje oporu a klid, aby byl víceméně v pořádku, a to mu mohl dát jedině Troy. A tak oběma dopřál soukromí a prostor. Navíc tušil, že ho Gabe nebude chtít pár dní vidět, ani s ním mluvit.
Troy dlaní konejšivě přejížděl Gabovi po zádech a Gabrielovi se díky tomu na hrudi rozlilo příjemné teplo. „Ničí mě tě takhle vidět. Řekni mi, co se stalo. Musíš vědět, že udělám cokoliv, abys byl v pořádku." Na to si Gabriel přitáhl Troye ještě blíž k tělu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Děkuji moc za 100 sledujících!! Je to pro mě jako vánoční dárek od vás. Na oplátku tu máte nějaký ten Gabe&Troy moment <3
