Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Ráno vládla v domě Stockholmových pohoda. Gabriel se své tetičce a svému strýci ještě nezmínil, že možná začne chodit na terapie, protože to nebylo jisté. Navíc s tím nechtěl spěchat a ještě si vše důkladně promyslet.
Když se Troy probouzel, neměl z toho dobrý pocit, ale musel to udělat. Musel se překonat kvůli svému příteli. Potřeboval pomoc a Troy byl připravený udělat cokoli. Problém, který s Charliem měl, musel jít v tuto chvíli stranou.
,,Ahoj," pozdravil Troy svou mámu a Charlieho, jakmile se objevil v kuchyni a přisedl si k nim ke stolu. Oba to trochu zaskočilo, jelikož s nimi Troy ještě nikdy nesnídal. ,,Tak mě napadlo... Gabriel je na tom zle a já si myslím, že by bylo dobré, kdyby... Kdybys mu pomohl."
,,Opravdu?" vydechla užasle Hannah.
Charlie překvapeně ztuhl. Něco takového od Troye rozhodně neočekával. ,,To bych moc rád," odvětil. ,,Zrovna dnes se s ním můžu setkat."
,,Fajn, Gabe má dnes po škole volno, tak kdyby třeba mohl přijít sem?" podíval se na svou matku, která bleskurychle přikývla. ,,Tak. Jo. Tak. Zatím," odkašlal si a ve vteřině byl pryč z domu. Nechtělo se mu věřit, že Charlie souhlasil. Možná to udělal jen před jeho matkou, aby jí dokázal, že je pro ni schopen podstoupit všechno.
Troy Charliemu stále nevěřil, ale alespoň se s ním Gabriel neměl sejít v nějaké jeho kanceláři, tedy jestli nějakou měl. To by ho Troy nepustil. Musel mít totiž jistotu, že ho znovu neztratí. Miloval ho tak moc, každou buňkou svého těla.
V autobuse svému příteli všechno pověděl a Kaylee si to také poslechla. Byla ráda, že se Gabe rozhodl pro odbornou pomoc. Sama si o něho dělala nemalé starosti, ale zdálo se, že stačí málo k tomu, aby zmizeli jednou pro vždy.
Gabriel si svého přítele zamilovaně prohlížel a myslel jen na to, jak si ho vůbec zasloužil. Jak je vůbec možné, že je Troy celý jeho. Znamenal pro Gabea celý svět. Bez Troye by nic nedávalo smysl.
Když zazvonilo, Kaylee odešla na hodinu, ale Troy si ještě vytahoval učebnice ze své skříňky. Nestíhal a Gabriel toho hodlal využít.
,,Radši už běž, abys kvůli mě neměl průšvih, že jdeš pozdě. Stačí, když ho budu mít já," mumlal Troy v tom spěchu. Rychle zabouchl skříňku, ale než stačil udělat cokoliv dalšího, Gabriel ho na ni natlačil a přitiskl se k němu. ,,Co to–"
,,Tolik si tě vážím," skočil mu do řeči. ,,A vážím si i toho, co všechno pro mě děláš," zašeptal mu do ucha a rty se mu jemně otřel o ušní lalůček. Poté se přemístil na jeho krk, kde mu sázel jeden polibek za druhým. Zároveň mu dlaní vklouznul pod tričko a předjížděl mu s ní po břišních svalech.
Troy se pokoušel zachovat klid, ale v tak těsné blízkosti svého přítele to bylo zcela nemožné. Tolik po něm toužil. Nedokázal se ovládat, ještě když ho Gabe tak dráždil. Ve vteřině převzal vládu nad jeho tělem chtíč, a proto popadl Gabea za výstřih u trička a přitáhl si ho k sobě blíž. Narazil svými rty na jeho a začal ho dychtivě líbat. Gabrielovy rty se však chvíli potom odlepily od těch Troyových.
Troy nespokojeně zasténal.
,,Asi bysme už měli oba jít na hodinu," namítl Gabriel, ale pohled stále upíral na Troyova ústa.
,,To bysme bezpochyby měli," souhlasil Troy. Oba chlapci si navzájem pohlédli do očí, pak se nedbale rozhlédli kolem sebe, aby se ujistili, že jsou sami, a za malý okamžik znovu spojili své rty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nemůžu uvěřit, že jsem tu konečně s další kapitolou! Doufám, že se tu najde alespoň jeden čtenář, který nad tímto příběhem nezanevřel kvůli mému nepravidelnému vydávání kapitol. Každopádně jsem zpět! Nebojte, kapitoly budou, tenhle příběh rozhodně dokončím, ale kdy? To je otázka, na kterou zrovna teď neznám odpověď. :'D Jo a abych nezapomněla, gratuluji všem, co zvládli přijímačky!!!
