Gabrielovy trable

8.

Nudné hodiny, které vám začnou lézt v posledních minutách na mozek. To nebavilo nikoho. A proto když začala další, Gabriel se v lavici houpal na židli a někteří usínali.

Pak pohlédl na Kaylee a vzpomněl si na Troye.

,,Ale vážně, nedokážu pochopit, jak rychle docílil tolika přátel," přemýšlel stále o jednom a tom samým. Něco uvnitř mu bránilo na to zapomenout a jen tak nad tím mávnout rukou. Chtěl to řešit a chtěl, aby se Troy bavil především s nimi.

,,No tak, Gabe, nech to plavat," odpověděla Kaylee, která na sobě nechtěla dávat znát zklamání, že ani Troy nestojí o to, ji poznat.

,,Nemůžu. Nechci, aby ho zkazili," rozčílil se. Na jeho tvaru bylo poznat, že si to nechce ani představit.

,,Víš, zní to trochu jako bys žárlil," řekla Kaylee, jejíž slova se Gabrielovi ani při nejmenším nelíbila.

,,Nežárlím!" vykřikl hlasitě, přičemž na něho pár studentů obrátilo hlavu.

,,Co máte za problém, pane Florenci?" křikla profesorka Heylová, když zbystřila Gabrielův zájem se projevit při její hodině. Nesnášela, když ji někdo vyrušoval.

,,Nic," špitl.

,,Výborně, tudíž mě necháte mluvit na mé hodině nebo máte nutkání mě vystřídat a pokračovat za mě ve vysvětlování nové látky?" zeptala se ho trochu provokativně.

,,To je v pořádku, raději se posadím a Vy můžete pokračovat," stáhl se do své lavice a snažil se už dál nepřilákat na sebe takovou pozornost. Pozornost tolika očí, které ho bez přestávky pozorovaly.

,,Děkuji," odsekla a věnovala se dále ostatním. Po zbytek hodiny byl proto Gabriel radši zticha a pozorně si dělal poznámky.

Stále mu však dělalo potíže se soustředit. Nemohl vystát celý fotbalový tým a možná by neustál, kdyby do něj patřil i Troy. Protože on byl jiný. On společně s Kaylee tvořil tu skupinku odpadlíků.

Neměl v lásce ani Tessu a její partičku holek, které chodily v mini sukních nebo šatech každý den a patlaly si na sebe tunu makeupu. Vlastně jim chyběly už jen ty čivavy v růžových kabelkách, ale tak to mohly kdykoliv změnit.

Mezitím Troy měl ovšem zcela jiné názory a toužil po tom, dostat se do týmu. Jakkoliv. Rozhodl se, že si zajde na konkurz už dnes a zavítal tam právě včas. Nábory do týmu sice už proběhly, ale nyní měl fotbalový tým trénink, když se Troy dostal na hřiště.

Všichni fotbalisté ho ihned poznali, díky Tesse, která je seznámila s novým studentem. Přiběhli k němu a vítali ho u sebe.

,,Trenére, tohle je Troy a rád by patřil do našeho týmu," informoval, trenéra Armstronga, kapitán celého týmu, kterému se říkalo Brad.

,,Hm, ty bys chtěl do týmu? Tak ukaž, co umíš," kývl hlavou trenér a čekal, co mu Troy ukáže.

Vzal si do ruky míč a pustil ho na zem. Krátce se rozběhl a hned na to do míče kopl. Při jeho štěstí se trefil přímo do branky. A všichni hráči týmu začali tleskat a volat Troyovo jméno.

,,Pěkné, ale co když to byla jen náhoda?" provokoval Troye trenér, který se chtěl na sto procent ujistit, zda Troy bude dobrá posila pro jeho tým.

,,Tak to zkusím znovu," pokrčil ledabyle rameny Troy a znovu kopl do míče. A stejně jako předtím neminul.

,,Dobře, ale umíš běhat? A znáš pravidla?" vyptával se a Troy se pokoušel na všechny jeho otázky srozumitelně odpovídat. A když bylo potřeba, tak i něco udělat.

Nakonec Troy trenéra opravdu přesvědčil a dostal týmovou mikinu, dres, tričko i tepláky. Teď byl součástí týmu a cítil se vítězně.

,,Skvěle, nováčku," poplácal ho po zádech Zach, který patřil do týmu a byl jasným útočníkem. ,,vezmeme si tě pod svá křídla. Tak co kdyby jsi si přisedl k našemu stolu u oběda?"

,,Fakt?" vyhrkl Troy. Byl opravdu nadšený, protože zapadal. Miloval to tady. Za den už měl spoustu přátel a skoro všichni ho na škole znali. Povídalo se o něm jako o nováčkovi a možná o budoucímu kapitánovi fotbalového týmu.

Jediné na co Troy nemyslel byl Gabe a Kaylee, s kterou se měl setkat, ale byl zaměstnán. Gabriel byl z jeho chování naštvaný a nepříjemný. A Kaylee byla zklamaná, že nemá zájem o to se s ní seznámit.