Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Troy se vracel ze školy s Kaylee, která se ho celý den vyptávala, co se Gabrielovi stalo. Ale Troy to sám nevěděl. Trval však na tom, aby jela domů a nechala to na něm. Na to odmítala přistoupit, ale když jí volala matka, že ji potřebují doma, nezbylo jí nic jiného, než Troyovi věřit.
Když vystoupil z autobusu, rovnou mířil k domu Gabriela a vůbec se neobtěžoval říct aspoň své matce, že je už tady.
Zaklepal a tentokrát mu otevřel strýček. ,,Je tady ten kluk od sousedů!" zakřičel na tetičku, která zrovna pekla bábovku. ,,Gabe je nahoře ve svém pokoji,"
,,Děkuji," řekl jen Troy a pospíchal za ním. Když ho viděl ležet v posteli a znovu bez trička, připadal si jako při jejich prvním setkání. Nechtěl ho budit a tak se posadil vedle něho na postel a poslouchal jak Gabriel oddechuje, když najednou přestal.
Otočil se ve spánku a otevřel oči. ,,Troyi!" lekl se Troye, který na něj bez mrknutí zíral a skutálel se celý překvapený z postele. Byla to veliká rána, když dopadl na podlahu a Troy se ihned postavil a hodlal mu pomoct.
,,Gabe! Jsi v pohodě?" zeptal se, i když zadržoval smích.
,,Zůstaň tam, kde jsi," poručil mu Gabriel a pak se rukama chytil své postele. Opatrně z pod ní vykoukl, aby se přesvědčil, jestli to není jen sen. ,,Ty jsi prostě blázen! Vloupeš se mi do domu a místo toho, aby jsi něco vzal a odešel, tak si sedneš ke mně na postel a... Chtěls mě znásilnit ve spánku?"
Troy v okamžiku vyprskl smíchy. ,,Kdo by nechtěl, kdyby tě viděl bez trička," zasmál se ještě víc než předtím. Gabriel se ihned zvedl a vzal si nějaké tričko ze skříně, ale než si ho oblékl, zjistil nejdříve jeho vůni.
,,Děsně vtipný. Jak by jsi reagoval ty, kdybych se ti zjevil na posteli?"
,,No, určitě bych nespadl z postele a radši bych tě pozval k sobě pod peřinu," nadzvedl obočí a uchechtl se. Troy s Gabrielem flirtoval a Gabe si to začal pomalu uvědomovat.
,,Ehm," zmocnil se ho pocit nervozity a vůbec nevěděl, co mu má na to říct. ,,Ještě jsi mi neřekl, proč jsi tady,"
,,Přišel jsem za tebou. Proč jsi nebyl ve škole?"
,,Nebylo mi dobře," odkašlal si Gabe. Nechtěl se Troyovi svěřovat se svými problémy, protože podle něj by to stejně nepochopil a možná by si z toho dělal legraci. A o to Gabriel opravdu nestál. Nebyl si jistý, zda může Troyovi na sto procent věřit.
,,Konkrétně?" chtěl vědět víc Troy.
,,To není tvá věc," odsekl Gabriel. ,,a kde je Kaylee?" vzpomněl si na svou kamarádku, která tady vždy byla, když se podobná věc stala.
,,Musela domů, ale chtěla za tebou," řekl popravdě.
Pak mezi nimi nastalo hluboké ticho, které ani jeden z nich nehodlal přerušit. Možná si oba uvědomovali, že k sobě cítí něco víc, ale netušili jestli je to vzájemné.
Gabriel ale neměl v hlavě jen Troye. Cítil se špatně. Jen kvůli němu možná nepřežili jeho rodiče. Pamatoval si, jak ho vysvobodili z auta ti muži, ale to, co bylo dál, si už nepamatoval. Proč to nepřežili? Zemřeli při přivozu do nemocnice, nebo už v tom autě nedýchali?
Nechtěl před Troyem brečet a už vůbec ne se sesypat k zemi. Byl přece kluk a tohle kluci nedělají. Ale nevydržel to a padl na kolena, naprosto vysílený. Troy se k němu hned přihnal a zeptal se ho, co se děje. Gabriel ale jen natáhl ruce a Troy ihned pochopil, že potřebuje obejmout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
