Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
V úterý neustále pršelo. Z toho důvodu byli školní venkovní prostory prázdné a všichni zůstávali v budově školy. Školní chodby se vylidnily teprve, když nastal čas obědu, jelikož se všichni nahrnuli do jídelny.
Gabriel využil toho prázdného prostoru a rozhodl se uklidit si trochu skříňku, když se mu náhle zamotala hlava. Automaticky se zachytil rukou o její dvířka a sklopil hlavu k podlaze.
Za poslední dva dny toho naspal opravdu málo. Znovu se mu začínaly vracet ony sny. Před očima vlastně neviděl nic jiného, než tu nehodu. Dokola a dokola se mu vracela a bránila mu v soustředění. Chtěl se toho zbavit, tolik chtěl, ale nedokázal nad tím převzít kontrolu. K Charliemu chodit přestal, protože začínal být v pořádku, ale jak se teď zdálo, tak to byl předčasný krok.
„Hej," ozvalo se mu za zády, ale Gabriel jako by ten hlas slyšel z dálky. „Jsi v pohodě, Gabe?"
Na ramenou ihned ucítil něčí dlaně. „Jo, dobrý. Nic mi není," odvětil a pak vzhlédl. Theo měl ve tváři starostlivý výraz. Obezřetně Gabea pozoroval a stále ho pro jistotu držel. „Proč nejsi na obědě?"
„Asi ze stejného důvodu jako ty," oznámil mu Theo. „Fakt se s tebou nic neděje? Můžu tě vzít na ošetřovnu."
Gabriel zavrtěl hlavou. „To vážně není nutný."
„Měl by ses někomu svěřit. Třeba Kaylee. Je přece tvoje přítelkyně, ne?" naklonil zvědavě hlavu na stranu a nechal svoje ruce klesnout.
Gabe vykulil oči. Netušil, že s Kaylee vypadají jako pár. Možná Theo nebyl jediný, kdo si to o nich myslel. Ve škole nikdo nevěděl, že Gabriel kope za druhý tým. Kromě Kaylee, Troye a toho fotbalisty, jehož jméno si už nepamatoval. „Cože? Ne, Kaylee je jen kamarádka, ale ta nejlepší."
„Aha, promiň, to jsem nevěděl. Já jen, že..." začal Theo nejistě, „Tak jo, prostě obvykle s každým mluvím narovinu a jsem upřímný. Proto tě teď prosím o totéž, jo? To, co teď řeknu, možná se pletu, ale mám pocit, že... nejsi na holky. Mám pravdu?"
Gabe nasucho polkl. Theo ho žádal o upřímnost, ale mohl to udělat? Nikdo se ho na to takhle přímo ještě nezeptal. Ale zároveň měl zvláštní pocit, že může Theovi důvěřovat. Necítil se jím ohrožený. Neměl strach, že by to někomu řekl. Možná z toho důvodu, že byl jako on, což mimochodem Gabea překvapilo.
„Máš," potvrdil Gabe a při vyslovení toho jednoho slova se mu neskutečně ulevilo. Byl tu další člověk, který to o něm věděl.
„Páni! Nebyl jsem si tím úplně jistej, ale teď... To je fakt skvělý, protože... Mám o tebe vážný zájem, Gabe," vyslovil Theo s úsměvem. Na Gabrielově tváři se však žádný úsměv neobjevil, poněvadž rozhodně nebyl připravený sbližovat se s někým novým.
Theo byl pěkný, milý a pro ty, na nichž mu záleželo, by udělal cokoliv. Ale Gabe věděl, že si jeho lásku nezaslouží, protože on sám by mu ji nikdy nebyl schopný dát. Nebo alespoň ne ve stejné míře. Už dávno se totiž celý odevzdal někomu jinému. Troyovi. A byl mu odevzdaný i v případě, že už nebyli spolu.
„To je... moc milý. Ty jsi moc milý, Theo, a jako přítele si tě moc vážím, ale -“ Gabe nestihl dokončit větu, protože Theo se k němu bez váhání sklonil a políbil ho. Gabriel ihned poznal, že jeho rty nejsou Troyovy. Věděl, že tohle není správné. „Ne," odtáhl se od něj. „to nejde. Chtěl jsem říct, že nemůžu, protože jsem ještě nedávno s někým byl. A rozhodně nechci, abys-"
„Abych byl náplast na tvoje rány," dopověděl Theo. „Promiň, to jsem netušil. Chápu tě, a promiň za to předtím."
„To je dobrý." Gabriel bez dalších slov zavřel svou skříňku a otočil se k odchodu.
„Gabe?" pozastavil ho ještě Theo a přiměl ho se ohlédnout. „Jen mě zajímá, měl bych u tebe šanci? Myslím, až bys byl připravenej na nový vztah."
Gabriel mlčel a váhal. Vždycky si myslel, že je mu souzeno být napořád jen s Troyem. Věděli toho o sobě spoustu. Dokázali si spolu i hodiny povídat. Byli do sebe zamilovaní. Vlastně si nedokázal představit, že by to samé mohl zažít znovu s někým jiným. Ale uplynula krátká doba od jejich rozchodu. Třeba stačilo dát tomu všemu čas a vše by pak dokázal vidět jinak. Proto nakonec odpověděl: „Možná."
„Tak mi pak dej vědět."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
