Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
,,Komu to voláš, Gabriello?" zeptal se muž za volantem své manželky.
,,Raději se soustřeď na řízení, Jacku," odpověděla žena, která držela telefon u ucha a snažila se někomu dovolat.
,,Děje se něco?" otočil muž hlavu na svou ženu a nevěnoval pozornost řízení.
,,Jacku!" vykřikl ženský hlas. Žena ještě stihla otočit hlavu na zadní sedačky, kde v bezpečnostní sedačce seděl jejich malý synek, který byl bezpečnostně připoután. Než však stačila otočit hlavu zpět, auto udělalo veliký smyk a přetočilo se na střechu. Všechno se událo tak rychle.
Lidé začali zastavovat a volat o pomoc. Starší paní volala sanitku a mladý muž s dalšími pány se seběhli k autu. ,,Je tam dítě!" volali a pokoušeli se ho dostat ven. ,,Jsi v pořádku maličký?" zeptal se hluboký hlas malého Gabriela, který jen hlasitě plakal a nerozuměl tomu, co se právě stalo.
,,Neee!" vykřikl Gabriel celý propocený a udýchaný. Chtěl být silný, ale nedokázal se ubránit pár slzám. Všechno mu připadalo tak skutečné. Vzpomínky na jeho rodiče se mu zase vracely. Rychle se posadil a začal zběsile oddychovat.
Za chvíli do jeho pokoje vtrhla tetička, která si k němu přisedla na postel a dvou dlaň mu přitiskla na jeho rozpálené spocené čelo. ,,Co se děje? Zase jsi měl tu zlou noční můru? Myslela jsem, že už takové stavy nemáš," vyděsila se tetička, jelikož tohle období už jednou Gabriel zažil, když se poprvé dozvěděl, že jeho rodiče zemřeli.
,,Znovu jsem je viděl. Všechno bylo tak živé a strašné," povídal vyděšeně Gabe.
,,Už je to dobré," Tetička si přitáhla svého synovce do objetí a pohladila ho po vlasech. Gabriel se však celý třásl a vůbec se nedokázal uklidnit.
Pak tetička nechala na malý moment Gabriela samotného a postavila vodu na čaj. Vždy když se Gabrielovi zdály takové sny, připravila mu teplý heřmánkový čaj na uklidnění. Někdy mu vnutila i prášek, aby dokázal vůbec usnout. Gabe trpěl nedostatkem spánku, bohužel už od malička. To kvůli svým rodičům, které ztratil velice brzy. Neměl vlastně šanci je aspoň trochu poznat. Skoro nic si ze svého dětství nepamatoval. Kdyby nebylo fotek jeho rodičů, ani by nevěděl, jak vypadají.
° ° °
Gabriel se ráno nemohl probudit, a když už se tetičce povedlo ho vzbudit, zjistila, že má stále horečky a je ve velkém stresu. Což znamenalo, že Gabriel musí zažívat nějakou bolest, která ho znovu táhne k jeho rodině a k tím bolestivým vzpomínkám.
A i tentokrát se u Stockholmových rozdrnčel domem venkovní zvonek. Tetička spěchala otevřít a doufala, že to bude Troy. A opravdu. ,,Troyi! To jsem ráda, že tě vidím!"
,,Dobré ráno, taky vás rád vidím," pousmál se Troy, ale bylo na něm vidět, že tak trochu netuší, která bije. Cítil se poněkud zmateně, ale dal paní Stockholmové prostor, aby mu celou situaci objasnila.
,,Mám na tebe otázku," šla rovnou k věci a nechodila zbytečně kolem horké kaše. ,,Děje se v poslední době něco s Gabrielem? Něco kvůli čemu by byl nešťastný?"
,,S-stalo se mu něco?" vylekal se Troy a hned se mu vybavilo jak se ke Gabrielovi choval. Jestli se trápil kvůli němu, tak tu nemohl jen tak stát a nic nedělat. ,,Mohl bych teď za ním?"
,,Musíš do školy, ale co kdyby jsi za Gabrielem přišel až po vyučování?" zeptala se tetička starostlivě. Troyovi se její nápad sice moc nezamlouval, ale na druhou stranu by jeho rodiče zuřili, že nešel do školy kvůli klukovi od vedle. Ještě když se Troyovi zdálo, že jeho otec nemá Gabriela úplně v lásce.
,,Tak dobře, děkuji Vám. Pozdravujte ho," řekl a pak se vydal na autobusovou zastávku. Když tetička zavřela dveře, Troy se zastavil a ještě se otočil na Gabrielův dům. Zaměřil se na jeho okno a nějak doufal, že u něho Gabe bude stát a dívat se, jak on odchází. Gabriel tam ale nebyl. Stejně si však myslel, že se jen schoval, aby to nebylo divné, že ho pozoruje. A když už chtěl jít, spatřil v okně letmý pohyb. Zahlédl Gabriela a v duchu se pro sebe usmál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jsem konečně zmínila Gabrielovi rodiče, aby tento příběh jako vůbec o něčem byl. xd Snad se líbílo<3
Mimochodem, na tom gifu není Gabriel ani Troy. To je prostě random boy. XD
