Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Nejdříve slyšel nesrozumitelné mumlání. Zdá se mu to? Ne, tohle nebyl sen. Najednou se změnilo ve volání a pak v křik. Troy zběsile otevřel oči a vyhoupl se do sedu. Byl to Gabe. Ihned se k němu otočil a začal s ním opatrně třást.
„Gabe, probuď se! Prosím, no tak! Gabrieli!" zvyšoval hlas, přestože si uvědomoval, že tím může vzbudit svou mámu.
Troye pohled na k smrti vyděšeného Gabea trhal na kousky. Nevěděl, co má dělat. Když vtom se Gabriel konečně probral. Lapal po dechu, než spatřil Troye, jak se nad ním sklání a tváří se zděšeně.
Téměř okamžitě se posadil a přitiskl se celou horní půlkou těla k němu. Prsty sevřel látku jeho trička a mačkal ji, dokud se tlukot jeho srdce nezpomalil. Troy mu objetí opětoval a ještě více si ho k sobě přitáhl. Netušil, že je to tak zlé. Netušil, že Gabe natolik trpí.
„Promiň, omlouvám se," spustil Gabe prudce.
„Za co se omlouváš?"
Po pár minutách se Gabe od Troye odtáhl, ale pořád ho držel. Opřel se čelem o jeho a pomalu se nadechl. „Za všechno, ale hlavně za to, jak jsem ti ublížil. A ty jsi tu teď stejně se mnou a utěšuješ mě. Nezasloužím si tvojí pomoc. Ani tebe."
„Tohle neříkej," odvětil Troy. Nesouhlasil s ním. Gabe si procházel těžkým obdobím. A on to chápal. „Udělal jsi to, protože jsi potřeboval prostor a já ti ho jen dal, jelikož bych tě nikdy nenutil k něčemu, co bys nechtěl."
„Kéž bych to nechtěl," vydechl Gabriel. Troyovi jako by se zastavilo srdce, když to řekl. „Chci s tebou být, ale nemůžu, protože to by znamenalo, že ti znovu nějak ublížím. A já ti nechci dokola ubližovat. Je to lepší tak, jak to je."
„Tomu snad nevěříš," uchechtl se Troy a vzdálil se od Gabriela. Nedokázal mu být tak blízko, když říkal taková slova. „Ubliž mi tolikrát, kolikrát chceš, a stejně nezměníš nic na tom, že..." Troyův hlas se náhle vytratil. Nevěděl, jestli je zrovna teď vhodná doba k vyznávání citů. Chtěl mu to říct, ale v ten moment si vzpomněl na nabídku od svého táty.
Gabriel jako by mu porozuměl, i když se Troy nevyjádřil, protože svou dlaň znenadání přemístil na jeho paži, na krk a nakonec svoje prsty zapletl do jeho vlasů. Troy zavřel oči a nechal se unášet jeho doteky. Gabe použil i druhou ruku a přiložil ji na Troyovu hruď, která byla skrytá pod tenkou látkou trička. I přes ní však cítil jeho zběsilý tlukot srdce.
„Já tebe pořád taky," zašeptal Gabe a to Troye donutilo otevřít oči dokořán. Možná se přeslechl, napadlo ho jako první. Jak mohl vědět, co chtěl říct? „Měli bysme se pokusit usnout."
Troy se pomalu vrátil na svou půlku a lehl si. Byl si naprosto jistý, že teď určitě neusne. Že bude mít plnou hlavu myšlenek o tom, jak by se měl rozhodnout. A náhle ucítil, jak Gabe bere jeho ruku do své.
Troy se otočil na bok k němu a stiskl jeho dlaň. Při tom mu celou dobu hleděl do očí a pokoušel se z nich cokoliv vyčíst. Nepřestal se na něj dívat ani ve chvíli, kdy Gabovi klesla víčka. Doufám, že tentokrát budeš mít klidné spaní, pomyslel si, než se propadl do bezesného spánku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
