Gabrielovy trable

34.

,,Abych to shrnula, tvůj strýček vás nenávidí, Troy má nového otčíma a-"

,,To raději neříkej," skočil Kaylee do řeči Gabriel. Zatímco byl Troy na tréninku, Gabe společně se svou kamarádkou obědval. Zdálo se, že je všechno zase při starém, ale také ne tak docela. Gabrielovi už od rána nebylo moc dobře, ale nikomu se nesvěřil.

,,Hm," zamumlala Kaylee a hleděla si svého oběda. Dnes byla bramborová kaše, kterou však skoro nikdo nejedl. Už jen proto, že měla podezřele divnou barvu a totéž se dalo říct i o Gabrielově obličeji. ,,Jsi v pohodě, Gabe?"

Nebylo mu dobře a zničehonic se mu zamotala hlava. Kaylee nepřestávala vyslovovat jeho jméno, ale k ničemu to nebylo. Gabe párkrát za sebou zamrkal. Snažil se vzpamatovat, ale najednou přestal slyšet Kayleen hlas a následně se ponořil do tmy.

° ° °

,,Gabriello! Prosím, neopouštěj mě," křičel zakrvácený muž a do toho vzlykal. Nedokázal se uklidnit. Na jeho obranu, kdo by v téhle situaci nepanikařil?

,,Jacku, postarej se o Gabriela, prosím tě," prosila žena, které zbývalo už jen pár minut. Nastal její čas, i když ještě nebyla připravená. Nechtěla tady nechat svého milovaného manžela, ani svého malého synka.

Z dálky se už začalo ozývat houkání sanitky, jenže už bylo pozdě. Muž svou ženu stihl naposledy políbit na čelo, čímž se s ní definitivně rozloučil. Náhle se u nich objevili záchranáři, kteří už však mladé mamince nestačili pomoct.

° ° °

Když Gabriel otevřel oči, první, co uviděl, bylo světlo. Rychle odvrátil zrak jinam a spatřil školní zdravotnici, vedle níž stála i Kaylee. Nemohl si vybavit, jak se sem dostal. Nejspíš se v jídelně sesypal a proto teď byl tady. To, co si však pamatoval, byl sen, který se mu teď zdál. Nebo spíš noční můra? Opět se to vracelo.

,,Jsem tady, jsem tady!" Zaslechl velmi povědomý hlas, který se k němu rychle blížil. Pak uslyšel hluboké dýchání a náhle hlas ošetřovatelky, která příchozího pokárala, ať se ztiší.

,,Co to máš na sobě?" zeptala se Kaylee. Gabriel by se také rád podíval, ale na to byl příliš slabý. Dost ho bolela hlava, nebylo divu, jelikož na ní měl tlustý obvaz.

,,Dres," odpověděl ten hlas rozhodně. Patřil Troyovi, tím si byl Gabe víc než jistý. ,,Běžím hned z tréninku."

,,Troyi?" vydechl Gabe. Přestože ne moc hlasitě, Troy byl ve vteřině u něho. Dotkl se jeho tváře a smutně se usmál. Zdravotnici se nad nimi zkřivil obličej.

Kaylee si odfrkla. ,,Prosím Vás, nemáte náhodou chuť na kafe? Pojďte se mnou, oni dva už to tu zvládnou," mrkla na Troye a raději tu homofóbní ženu odvedla. Troy i Gabe jí za to byli moc vděční. Takoví lidé byli prostě všude a bylo lepší držet si je od těla.

,,Jak je ti?" prolomil mezi nimi to ticho Troy, přičemž nespouštěl z Gabea oči a také ho držel za ruku.

,,Už dobře," polkl a přemýšlel, zda má Troyovi položit otázku, kterou měl na jazyku. Obával se však, že musí, že už to dlouho sám nezvládne. ,,Troyi, platí pořád ta tvá nabídka na nějakého toho psychologa?"

,,Gabe, co se děje? Ono se to zhoršilo?" ptal se Troy celý vyděšený. Pak ale poznal, že se mu Gabriel nechystá odpovědět a tak přikývl. ,,Ano, samozřejmě, že platí."