Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Po příchodu domů se Troy snažil být potichu, aby nevzbudil svou mámu a Charlieho, u něhož si byl na sto procent jistý, že tu dnešní noc přespává. Pomalu se dopotácel do kuchyně, kde se už přestal snažit potlačovat emoce. Opřel se o kuchyňskou linku, ale vteřinu poté se sesypal na zem.
Pokrčil nohy a přitáhl si je co nejblíž k tělu. V další sekundě se mu oči začaly plnit slzami a stékat mu po tvářích. Nedokázal uvěřit, že je mezi ním a Gabrielem opravdu konec. Nechtěl si tu skutečnost připustit.
To, co řekl, ale říct musel. To Gabe ho požádal o prostor. Možná tím myslel, že by si měli dát jen pauzu. Ovšem když Troy odcházel, Gabe se ho nepokoušel zastavit. Bylo to nevratné a definitivní. A Troy se musel smířit s tím, jak to Gabe cítil a chtěl.
Pondělní ráno Troy vstal brzy. Ještě před budíkem. V noci se mu vůbec nedařilo zavřít oči, a když už, neustále sebou házel. A přestože se cítil vyčerpaně, vstal z postele a rozhodl se, že si půjde zaběhat. Vlastně si jen chtěl vyčistit hlavu a dostat z ní myšlenky na Gabriela. A běh mu na pročištění mysli připadal jako ten nejlepší způsob.
Kaylee zaklepala na vstupní dveře od Gabeova domu a vyčkala. Než přišla tetička a otevřela jí, Kaylee očima zabloudila k sousednímu domu, v němž bydlel Troy se svou mámou. Přemítala o tom, co se včerejší noc muselo stát a dávala si za vinu, že tu pro Gabriela nebyla, když ji potřeboval.
Na všechny ty nepřijaté hovory, které od svého nejlepšího přítele měla, přišla až ráno. Z červeného domu náhle vyšla postava a Kaylee okamžitě poznala, že jde o Troye. Měl na sobě prosté tričko a kraťasy a v uších sluchátka. Ani se neohlédl a rozběhl se podél ulice dozadu.
„Kaylee, moc ráda tě zase vidím. Pojď dál," pronesla tetička, když se konečně objevila ve dveřích. „Posnídáš s námi?"
„Děkuju, ale už jsem jedla. Půjdu za Gabem," oznámila brunetka a bez váhání vystoupala schody do patra. Měla velké obavy. I strach. Nespočetkrát zažila, jak se Gabe zhroutil, ale popravdě teď vůbec netušila, co ji čeká a v jakém stavu bude. Bude smutný? Podrážděný? Nebo odtažitý? Bude chtít mluvit nebo mlčet?
Kaylee opatrně zaklepala na dveře Gabrielova pokoje a pak je bez odezvy otevřela. Vstoupila dovnitř a spatřila ho. Seděl na podlaze zády opřený o svou postel, s obličejem zabořeným do dlaní. Nemohla si nevšimnout, jak se celý chvěje. Ne zimou, ne nervozitou, ani radostí. A když zničehonic vzhlédl, ukázal Kaylee své opuchlé oči. Valily se mu z nich slzy, přestože vynakládal obrovské úsilí zabránit jim v tom.
Byl vyčerpaný a zdrcený a nevěděl, jak se s tím vypořádat. Uvědomil si, že se dostal do situace, z níž není cesty ven. Do mrtvého bodu, v němž člověk necítí nic než jen bolest a její pomalé šíření v celém těle.
Kaylee se posadila ke svému nejlepšímu příteli na podlahu a sama nedokázala potlačit příval slz. Nechala jim tak volný proud a bez jakéhokoliv zaváhání objala Gabea kolem ramen. Pevně ho sevřela a Gabriel se k ní ještě více přitulil, aby neviděla, jak znovu propukává v pláč.
Nebylo třeba mluvit. Občas bylo lepší mlčet. Občas stačilo jen ukázat, že tu pro svého nejlepšího přítele jste a že vám bez pochyb není lhostejný. A přesně o to se Kaylee snažila. Zároveň ale měla strach, že kdyby něco řekla, ať už by to bylo cokoliv, ještě víc by tím Gabovi přitížila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je tu někdo, kdo sleduje či sledoval seriál The Fosters? Já ten seriál miluju a když jsem psala tuto část, ihned jsem si vzpomněla na Brandona a Callie a musela jsem je sem dát <3
