Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Tohle už bylo na Gabriela příliš. Ležel ještě v posteli a tvrdě spal a vedle něho spokojeně podřimovala jeho kočička Minnie, když se najednou celým domem rozezněl zvonek.
Bylo brzy ráno, což znamenalo, že strýc ještě spokojeně vyspával a tetička vyrazila na ranní nákup pečiva. Bylo to tedy jen na Gabrielovi, aby vylezl z postele a zjistil, kdo narušuje jeho spánek.
Unaveně vstal, když zaslechl onen zvonek podruhé. Byl neupravený a vlasy mu trčely na všechny strany, ale to ho teď trápilo ze všeho nejméně. Jediné, co hodlal udělat, bylo otevřít a zjistit oč se jedná, pak zase zavřít a vrátit se zpět do své vyhřáté postele.
Pohlédl na sebe do zrcadla a spatřil bledý unavený obličej se zalepenými víčky a rozcuchanou čupřinou. Jen nad svým vzhledem mávl rukou a dobelhal se nešikovně, protože několikrát cestou zakopl, do předsíně.
Vrhnul se po zlaté klice a otevřel dveře, bez toho, aniž by se kukátkem podíval, kdo za nimi stojí. Stál tam blonďatý chlapec v rubínovém tričku. Gabriel vyměnil v okamžiku svá přivřená víčka za vykulená. Zvláštní, jak uměl změnit svůj pohled během několika vteřin.
Chlapec před ním si ho pečlivě prohlédnul a pak se usmál, ovšem teď byl Gabriel krapet zmatený, jestli se směje jeho vhledu nebo něčemu jinému. ,,Pěkné tričko," uchechtl se blonďák.
,,Mh hm," zamumlal Gabriel. Pak si však uvědomil, že ve skutečnosti na sobě žádné tričko nemá. To byl ubohý vtip, pomyslel si.
,,Jsem Troy, přistěhoval jsem se s rodiči do domu hned vedle vašeho."
V ten okamžik se Gabriel už konečně probral a okamžitě zabouchl hlasitě dveře. Pak si uvědomil, že to nebylo zrovna nejvhodnější, zavřít svému novému sousedovi přímo před nosem. Gabriel byl ale včera z nových sousedů tak nervózní a dnes stál před jedním z nich polonahý jen v děravých kraťasech na spaní a byl neučesaný a rozespalý.
Zajel si svými hubenými prsty do vlasů a pokoušel se je upravit. V rychlém tempu přes sebe přehodil nějaké tričko, které se jen tak povalovalo na malé stoličce v předsíni a pak znovu otevřel. ,,Promiň, to bylo dost nevhodné," promluvil k nechápavému chlapci před sebou a opřel se o dveře.
,,V pohodě, dozvím se už konečně tvé jméno?" zasmál se Troy.
,,Gab-ble," prohlásil Gabriel znechuceně, když najednou ucítil pach z trička. Nebylo divu, že mu bylo tričko příliš velké a ke všemu páchlo, jako týden staré ponožky. Vždyť to bylo strýcovo tričko pro všechny případy. Tetička Clarence se ho dnes ráno určitě chystala vyprat, ale ještě než se každý den pouští do praní, chodí nejdříve na nákup.
,,Těší mě, Gab-ble," zopakoval po něm nechápavě Troy. Netušil, že někdo může mít tak zvláštní jméno, ale i tak mu přátelsky nabídl ruku.
,,Jo, to mě taky," Gabriel si s jeho rukou potřásl a pak okamžitě znovu zabouchl dveře.
,,Sakra, kluku, co to tam vyvádíš?!" zaburácel strýček, když slyšel hlasité bouchnutí dveří podruhé. Gabriel postřehl strýčkův rozhněvaný hlas a vydal se ho přesvědčit nahoru, že je naprosto vše v pořádku, i když podle něj rozhodně nebylo.
,,Nic," zazubil se na něj, když se náhle objevil ve dveřích jeho a tetičky neuklizené ložnice. Teta uklízení moc nedala a strýc, no, byl to přece jen chlap. Strýček se posadil do sedu a zadíval se na Gabriela.
,,A proč máš, u všech čertů na sobě moje tričko?" zaburácel znovu. Gabriel znovu vykulil víčka a skoro okamžitě ze sebe tričko svléknul. ,,Já tu dnešní mládež nikdy nepochopím." Protočil strýček očima a ponořil se znovu do spánku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
