Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
V poledne se Gabriel už několikrát proklel za to, co navykládal tomu chuděrovi, který byl jeho nový soused. Nový soused, to znamená, že o vás ještě nic neví a vy jste pro něj novinka. Ovšem, když se před ním hned napoprvé ztrapníte a neuděláte ten první důležitý dojem, oficiálně si o vás udělá nepěkný obrázek.
Alespoň tetičce Clarence se ten první dojem, na nové sousedy, podařilo udělat. U nových sousedů byla už celou věčnost. Šla za nimi ráno, odnést jim ty dobroty, když se vrátila z nákupu a ještě se nevrátila. Což strýčka nesmírně dráždilo.
Dělat společnost podrážděnému strýčkovi a strávit tak celé své poledne hraním karet, nebylo přesně podle Gabrielových plánů.
,,Švindluješ!" vykřikl strýček už potřetí za tuto hru a mrštil svými kartami o stůl.
,,Strýčku, už jsem ti několikrát vysvětloval, že když si beru karty, není to švindlování," bránil se Gabriel, ale to už oba uslyšeli zaklapnutí vchodových dveří.
,,Clarencie! Kde jsi byla?!"
,,U našich nových sousedů, jejich kluk, přibližně v Gabrielovým věku, se s ním už zná," vykládala tetička a měla velikou radost. ,,prý tu dnes jejich chlapec byl, Gabe."
,,Hm," přikývl Gabriel a vybavila se mu hned ta vzpomínka, jak Troyovi čirou náhodou řekl, že se jmenuje Gab-ble.
,,Ale to je moc dobře, že se už znáte! Mohli bychom je třeba pozvat k nám na oběd, co říkáte?" Umlčela se na chvíli.
,,Ne!" Strýček se vyhoupl na nohy a bouchl pěstí do stolu, až se celý zakymácel.
,,No, vlastně, Georgi, já už jsem je pozvala," prozradila tetička a pohrávala si nervózně se svými prsty na rukou. Gabriel vykulil oči. Vůbec se mu to nelíbilo a nebyl jediný.
,,COŽE? Co jako teď hodláš dělat?!" zakřičel pan Stockholm, až ho musela slyšet celá Květinová ulice.
,,Uhm, dát kuře do trouby?" zazubila se tetička a popohnala se k mrazáku, z kterého vyndala celé mražené kuře. Schovávala si ho spíše na svátky, ale teď k tomu byla také vhodná příležitost.
Gabriel se celé situaci jen sám pro sebe zasmál. Mezi strýčkovo a tetičky hádky se nerad míchal, proto je vždy jen sledoval a poslouchal. Raději mlčel a nepřidával se ani k jednomu z nich.
Teď měl ovšem větší problém. Tetička pozvala nové sousedy a jejich syna Troye na oběd. Jak jen mohla? Byla to traumatická situace. Gabriel se nechtěl znovu setkat s Troyem, ale měl jinou možnost? Nejspíš ne.
° ° °
Odpoledne, kdy se čekalo na příchod sousedů, tetička ještě prostřela obdélníkový stůl a červený ušmudlaný ubrus vyměnila za čistě neposkvrněný bílý. Přidala i sváteční ubrousky a stříbrné příbory, které měla po babičce. Normálně totiž jedli cínovými.
Na stůl ještě položila bílé talíře, které měly po stranách zlaté detaily a vedle nich postavila skleněné pohárky na vodu. Už stačilo jen čekat.
Strýček donutil Gabriela, aby si oblékl bílou košili. Chtěl jim dát najevo, že jsou slušná rodina. Gabriel, i když nechtěl, si na sebe vzal košili a tetička mu uvázala saténovou kravatu.
Pak se náhle ozval zvuk zvonku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
