Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Den byl skoro u konce a Gabriel se nemohl dočkat, až bude doma. Troy to viděl trochu jinak. Společně nastoupili do autobusu a Kaylee se k nim přidala. Troy si jí hned všiml a rozhodl se s ní seznámit. ,,Takže ty jsi ta Kayla?" zeptal se.
,,Ne, jsem Kaylee," zdůraznila.
,,Vždyť to říkám," obrátil oči v sloup a natáhl k ní ruku. Kaylee ovšem neměla náladu podávat si s Troyem ruku, takže ho jednoduše odmítla.
Troy se tedy stáhl a po celou dobu v autobusu nikdo z jejich trojice nepromluvil. Neměli důvod k povídání, jelikož se dva z jejich skupinky neměli úplně v lásce. Kaylee se Troy zdál nafoukaný a povrchní. Nepřipadal jí jako milý kluk, jak si ho zpočátku představovala.
A takhle to měl i Gabriel. Ze začátku se mu Troy zamlouval a myslel si, že by měl dokonce nového kamaráda, jenže se očividně spletl. Troy stál především o slávu a toto šlo mimo Gabriela i Kaylee.
Když autobus zastavil Gabriel a Troy si vystoupili. Gabe už mířil domů, jenže ho Troy zastavil. ,,Kam jdeš? A proč se takhle chováš?"
,,Jak?"
,,Tak odtažitě, zamlkle... Celou dobu jsi v autobusu neřekl ani slovo," připomněl mu Troy. Možná čekal, že i po tom vším si s nim Gabriel bude povídat.
,,To, že ze sebe nevydám žádnou hlásku, znamená, že s tebou prostě nechci hovořit. Nejsem jako ti tví kamarádíčci," objasnil mu, kdo vlastně je.
,,To máš pravdu, oni jsou v pohodě. Ty jsi den ode dne divnější. Je s tebou nuda, s nimi se člověk nenudí," řekl mu přímo do očí, až to Gabriela zabolelo.
,,Tak si za nimi jdi a se mnou raději neztrácej čas!" odsekl a rozběhl se ke dveřím svého domu.
Tohle Gabe nečekal, Troy ho zklamal. Zabouchnul dveře vztekem a pádil do svého pokoje. Ani nepozdravil tetičku a strýce. Chtěl být od všech lidí co nejdál.
Zamkl dveře od svého pokoje a svalil se na postel. V druhém domě vedle něj Troy udělal to samé. Oba chlapci v jeden den mysleli na toho druhého a skoro poprvé o sobě navzájem přemýšleli jinak. Jestli by si dokázali udržet přátelský vztah, nebo jestli by se nerozdělili.
Dokonce pomysleli na víc, než jen na přátelství, ale hned nato zakývali hlavou a proklínali se za to, nad čím to vůbec přemýšlí. Možná už konečně zasahoval osud, který byl schopen čehokoliv, aby tyto dva odlišné lidi, spojil dohromady.
Jenže ani jeden z nich nevěděl, co všechno se může stát. Troy nemiloval kluky a byl si naprosto jistý, že nikdy k žádnému ze svých kamarádů nic necítil. Jenomže najednou si připadal jinak, když byl s Gabrielem. Měl potřebu s ním mluvit a když s ním nebyl měl divný pocit. Dnes mu to ovšem tolik nevadilo, protože měl za něj velikou náhradu. Ale i tak, ti kluci z fotbalového týmu s ním neměli tolik společného, jako právě Gabe.
A tak nad celou tou podivnou situací přemýšlel dlouho a stejně se dál nepohnul. Spíše se do toho ještě více zamotal. Gabriela zabavil strýček, který si od něho vyžádal pomoci s dřívím. Gabe mile rád souhlasil, protože se aspoň při práci vyvaroval svým myšlenkám a pocitům, kterým sám nerozuměl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
