Tmavovlasý Gabriel vyrůstá téměř celý život v péči své milosrdné tetičky a přísného strýčka. Jeho rodiče zemřeli při autonehodě, když byly Gabrielovy pouhé tři roky. Od té doby žije v malém žlutém domě, který patří manželům Stockholmových, v Květino...
Všichni seděli mlčky u obdélníkového stolu a pokukovali po sobě. ,,To je váš syn?" zeptal se Robert, když si všiml Gabriela a změřil si ho pohledem. Gabriel se trochu narovnal a chystal se mu to vysvětlit.
Ale strýček v tom okamžiku vyprskl smíchy, až nemohl popadnout dech. Všichni na něho začali zírat a tetička ho praštila loktem, aby toho okamžitě nechal. ,,Ehm," odkašlal si s rukou v pěst před pusou. ,,Gabriel je náš synovec, není to náš syn."
,,Aha, proč nežije se svými rodiči?" ptal se dál Robert. Vypadalo to, že Gabriela přehlíží a chová se, jako by tam Gabriel vůbec neseděl. Vždyť seděl u stolu také, tak proč se přímo jeho Robert nezeptal? Gabriel to tak nemohl nechat a vzal celou situaci do svých vlastních rukou.
,,Moji rodiče zemřeli při autonehodě," promluvil Gabriel, při čemž trochu upil ze své skleničky.
Troyova matka zalapala po dechu a ústa si zakryla dlaní. ,,To je nám líto," Gabriel ale na Robertových očích viděl, že mu to rozhodně líto není, ale nic si z toho nedělal.
Troy na Gabriela pohlédl a jeho rozzářená tvář se najednou změnila v zaskočenou a zároveň ve smutnou. Troy svou dlaní překryl Gabrielovo rameno a Gabriel se na něho hned otočil, až mu zaskočilo, že se ho Troy dotknul. Strýček ho pak musel poplácat po zádech.
Gabriel byl ještě malý, když se stala ta nehoda, takže si to vlastně nikdy tolik nevzal k srdci. Moc si své rodiče nepamatoval.
,,Jste velice hodní, že jste si Gabriela vzali do své péče," pousmála se Hannah. Robert souhlasně přikývl, ale Gabriel poznal, že se snaží být jen štědrý. Tetička se poté rozpovídala, aby to celé napětí u stolu uvolnila.
Gabriel poslušně sklidil špinavé nádobí ze stolu a připravil na malé talířky dezert, jímž byla tetičky výborná čokoládová roláda a pak vzal malé bílé šálky, do nichž udělal návštěvě kávu.
Všichni si najednou povídali a rozebírali vše, co mohli. ,,Nepůjdeme na zahradu?" navrhla tetička Clarence.
,,Ovšem," souhlasili oba manželé Owenovi a zvedli se sborově ze židle. Všichni dospělí se pak přesunuli na menší zahrádku a nechali své chlapce samotné ve velkém domě.
,,Takže," přerušil ten moment ticha Troy a rozhlédl se kolem sebe. ,,líbí se ti tady?" zeptal se.
,,Jo," zamumlal Gabriel. Chvíli váhal nad svou otázkou, jestli má pozvat Troye do svého pokoje, nakonec se ho ale zeptal. ,,nepůjdeme do mého pokoje?" A když svou otázku vypustil z úst, nečekal, že je to tak snadná věc. Měl z toho daleko větší obavy.
,,Jo, to bych moc rád," usmál se Troy a následoval Gabriela nahoru. Když Troy spatřil Gabrielův obyčejný pokoj, úsměv mu neuvadl a stále se držel na jeho obličeji. ,,Máš to tady pěkný."
,,Uhm, díky," Gabriel tuhle Troyovu reakci vůbec nečekal a ještě více nečekal to, že se Troy nadšeně rozběhne k jeho kočce Minnie a začne si jí hladit. Minnie se protahovala a najednou vytasila své drápky. To není dobré znamení, pomyslel si Gabriel. Minnie ale začala spokojeně příst a tulit se. Překvapivě se jí Troy líbil, ale Gabriel si to odmítal připustit k srdci. ,,není zvyklá na návštěvy," řekl a vzal si Minnie do náruče, z níchž ji pak vypustil na chodbu.
Teď měla Minnie jedinou možnost prozkoumat dům, protože byl prázdný. Strýček neměl jinak rád, když se tam Minnie objevovala, proto měla takové ,,domácí vězení" a musela být jen v Gabrielově pokoji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
