Dancing Violett

12.

Rose : ,,Notak Vio! Podívej se na dárky!"

Já : ,,Okey."

Vzala jsem do ruky jednu z tašek.

Rose : ,,Tuhle ale otevři až později. Jak už jsem říkala, Calv to nesmí vidět." mrkla na mě

Calvin : ,,Ale noták! Já to chci vidět." zaškemral jako malé dítě

Vyplázla jsem na něj jazyk a vzala si do ruky jinou menší taštičku. Byly v ní dvě věci. 

Vyndala jsem krásnou stříbrnou korunku v podobě čelenky. Nechápala jsem, proč zrovna korunka, ale byla krásná. Viz obrázek

Já : ,,Rose ta je...ta je krásná! Je úžasná!"

Rose : ,,Takže líbí?"

Já : ,,Strašně moc."

Calvin : ,,Tak vyndavej dál."

Já : ,,Ty jsi tak netrpělivej!" uchechtla jsem se

Vyndala jsem malou krabičku obvázanou stužkou. Otevřela jsem ji. Byl tam přívěšek fialového dračího oka. Neměla jsem slov. Tenhle jsem hledala a sháněla už nejmíň rok, jenže jsem ho prostě nemohla nikde sehnat. Viz obrázek

Já : ,,Rose! Díky! Díky! Díky!!! Ty víš jak moc jsem si ho přála!"

Ano, byla jsem jak malé dítě.

Rose : ,,Však já vím."

Plná radosti jsem ji objala. 

Calvin : ,,A teď šup! Otevři můj dárek pro tebe!"

Já : ,,Však to říkám. Netrpělivej jako vždycky!"

Vzala jsem tedy tašku od něj. V tašce bylo poskládané nějaké oblečení. Vytáhla jsem tmavě fialové šaty. Byly nádherné. Musely stát spousty peněz. Viz obrázek

Já : ,,Calve ty jsou úžasné!"

Se slzami v očích jsem ho také objala. 

Calvine : ,,Ale no tak Borůvko. Neplakej."

Já : ,,Ale to jinak nejde. Víte vůbec, jakou mám radost?"

Rose : ,,Oba doufáme, že velkou."

Já : ,,Ani slovy to nejde popsat!"

Calv : ,,To jsme rádi, že máš radost."

Zahlédla jsem, jak Calvin koutkem oka pokukuje po nerozbaleném dárku.

Já : ,,Nekoukej na to!" okřikla jsem ho se smíchem

Calv : ,,Když já to chci vidět. Jsem přeci tvůj kamarád."

Já : ,,Ten nejlepší."

Rose : ,,A co jako já?"

Já : ,,Vy oba jste nejlepší."

Jen oni mi dokáží vykouzlit takový úsměv na tváři. 

Rose : ,,Jo vlastně, Vio. Rozkroj dort. Myslím, že máš už po tréninku hlad."

Já : ,,Myslíš správně."

Vzala jsem nůž a začala dort krájet. Jak jinak, než že byl plněný borůvkovým krémem a bílým korpusem. Všem jsem rozdala kousky a my se pustili do jídla. 

Vyrušil nás zvonek u dveří.

Já : ,,Vy ještě někoho čekáte?"

Rose : ,,Právě, že ne. Kdo by to mohl být?"

Zvedla se z křesla a odešla se podívat, kdo to je. S Calvem jsme pozorně poslouchali každičké slovo.

Rose : ,,Ryane říkala jsem ti, ať nechodíš. Dneska máme oslavu."

Ryan : ,,A jo! Já na to vlastně úplně zapomněl."

Šla jsem za nimi. 

Já : ,,Klidně ho pusť dál."

Rose : ,,Vážně? Je to tvoje oslava. Může klidně odejít."

Já : ,,To je v pořádku." pousmála jsem se na ni

Rose : ,,Opravdu?"

Já : ,,Opravdu."

Rose : ,,Tak tedy...Pojď dovnitř."

Ryan vešel dovnitř a políbil mou sestru. U toho jsem nemusela být. Radši jsem zmizela zpátky v obýváku. 

Calv : ,,Proč jsi ho pustila? Je to přeci tvá oslava." šeptl 

Já : ,,Je mi to blbý ho jen tak odmítnout."

Calv : ,,Ty jsi vážně neponaučitelná."

Já : ,,Já tomu říkám tvrdohlavá."