Dancing Violett

31.

V noci mě probudila zima. Šla jsem tedy k sobě do pokoje pro deku. 

Udělalo se mi špatně. Doběhla jsem co nejrychleji do koupelny. 

Vyzvracela jsem se do záchoda. Silně mě zabolelo v břiše. Začala jsem znovu plakat. 

Záchod jsem spláchla. Umyla jsem si ruce a vypláchla si pusu. Nevolnost z předchozího dne se znovu vrátila. 

Spolka jsem tabletky na imunitu spolu s prášky na spaní. Došlo mi, že jen tak určitě neusnu. 

Z posledních sil jsem se dopotácela do své postele. Prášky byly celkem dost silné. Usnula jsem do půl hodiny. 

Ráno mě znovu vzbudil budík. Tabletky zřejmě zabraly a nevolnost zahnaly. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu dnes už do školy. 

Oblékla jsem si černé džíny, šedivé tričko s malou kapsičkou a černou mikinu bez zipu se zlatým nápisem Boss. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku. 

Ranní rutina a hygiena proběhli jako vždy. 

Popravdě, jsem vypadala jako zombie. Chtělo to pořádnou nálož korektoru, make-upu, pudru a řasenky. Plus nějaké té rtěnky, pro dnešek černé. 

Není to tak, že bych musela chodit namalovaná. Většinou to tak přehnaně nenosím. Jen když jsem nemocná, nebo je nějaká slavnost.

Do addidas vaku jsem si naházela všechny věci do školy plus mobil. Na snídani jsem se vykašlala. 

Do školy mě odvezl autobus. 

Stále zbývalo ještě 10 minut do konce. 

Ťukala jsem něco do mobilu, když se před mnou ozvalo zakašlání. Vzhlédla jsem k dvěma daným osobám stojících před mnou.

Lia : ,,Ale, ale. Kdopak se to uráčil přijít do školy?"

Já : ,,Jestli si nepamatuješ mé jméno, můžeš rovnou odejít." mrkla jsem na ni

Lia : ,,Nezahrávej si."

Já : ,,Já si nehraji. na rozdíl od tebe jsem z toho už vyrostla."

Lia : ,,Myslím to vážně."

Já : ,,Já taky." 

Lia : ,,Radím ti toho okamžitě nechat. Mohu ti ze vteřiny na vteřinu zničit život."

Já : ,,V životě už mi stejně oxiduješ."

Lia : ,,Takže ti nevadí, že tady teď všem řeknu o tom, že máš rakovinu?"

Já : ,,Cože?!"

Lia : ,,Ano, ano je to tak. Nezapomněla jsi snad, že má máma je zástupkyně ředitele. Vím všechno. Jak by se ti líbilo, kdyby jsem hned teď zašla za Calvinem a řekla mu to? Po mistráku by se ti pak mohlo jen zdát."

Já : ,,Prosím tě, nedělej to."

Lia : ,,Od teď si všechny narážky necháš pro sebe. Budeš dělat přesně to, co ti řeknu."

Já : ,,Chceš mě vydírat?"

Lia : ,,Jistě. Jsi teď moje loutka Zlato."

Poslala vzdušnou pusu mířenou na mou osobu a odešla.

Můj život se zkrátka musel podělat ještě víc.