Dancing Violett

16.

April se posadila na určené místo. S Jane si začali něco špitat. Vypadalo to, že už se znaly. Samé úsměvy a letmé pohledy. 

Hodina rychle uběhla. 

Já : ,,Jdem se seznámit?"

Sasha : ,,Že se ptáš."

Otočila jsem se na Hannu a kývla na ni. Všechny tři jsme se zvedli a šli k lavici April a Jane. 

Všechny jsme sborově pozdravili.

April : ,,Ahoj." 

Otočila se na nás s milým úsměvem. Až teď jsem si všimla toho, že je namalovaná.

Já : ,,Chtěli jsme se ti představit. Já jsem Violett."

Sasha : ,,Sasha."

Hannah : ,,Hannah."

April si nás všechny projela pohledem. Na mě se usmála, ale na holky se podívala tak nějak...divně...jakoby je vraždila nenápadně pohledem. Myslím, že si toho všimli.

April : ,,Dík. Mimochodem hezké vlasy Violett."

Já : ,,Děkuji. Jo a říkej mi Vio."

April : ,,Dobře Vio." 

Zazubila se na mě. 

Začali jsme si všichni čtyři povídat.

Sasha : ,,A odkud jsi?"

April : ,,Přistěhovala jsem se z Floridy."

Já : ,,To je teda dálka."

April : ,,Jo, to je."

Hannah : ,,A kolik ti je?"

April : ,,17. Za chvíli mi bude 18. Měla jsem odklad."

Sasha : ,,Já taky."

Já : ,,Vypadáš, jako fajn holka."

April : ,,To vy taky."

Naše konverzace pokračovala celou přestávku.

Přesunula jsem se na chodbu, abych si vyměnila u skříňky učebnice. 

Na chodbě za mnou přišel Calvin.

Já : ,,Ahoj Calve."

Calvin : ,,Ahoj Borůvko, hele...musím s tebou o něčem mluvit..."

Já : ,,Co se děje?"

Calvin : ,,Říká se mi to těžko, ale...já možná....asi se budeme stěhovat..."

Já : ,,Cože?! To...to ne, kam?!"

Calvin : ,,Do Londýna..."

Já : ,,Koho sakra napadlo, aby jste se stěhovali do Londýna?! To nemůžete! Nemůžu tě ztratit!"

Myslela jsem, že se rozbrečím. A taky, že po chvilce ano. Bylo mi úplně jedno, že jsem byla namalovaná.

Calvin : ,,Víš jak se můj bratr a jeho manželka přestěhovali do Londýna?"

Já : ,,Vím..."

Calvin : ,,Rodiče už nebaví za nimi stále létat. Bratr odmítl se sem přestěhovat zpět. Rodiče řekli, že s tím nemají problém...Ale ještě to není jistý. Tak za 3 týdny budu vědět."

Já : ,,Nemůžeš odjet...To mi nemůžeš udělat."

Calvin : ,,Borůvko, prosím tě, nebreč."

Já : ,,Když to jinak nejde."

Pevně mě objal.

Já : ,,Nemůžeš mi odjet."

Calvin : ,,Udělám co je v mých silách, abych neodjel."

Odtáhli jsme se od sebe. Utřel mi slzy. 

Zvonek se rozezněl chodbami.

Calvin : ,,Promiň, musím jít."

Já : ,,Já taky."

Vzlykla jsem a popotáhla.

Calvin : ,,Uvidíme se na hodině."

Přikývla jsem.

Calvin : ,,Mimochodem, hezké šaty Borůvko."

Pokusil se o úsměv.

Já : ,,Od tebe."

Na mé tváři se objevil křečovitý a falešný úsměv. Do úsměvu mi vážně nebylo. 

Vzala jsem si učebnice a vyrazila do učebny. 

Otevřela jsem dveře. Učitelka už seděla ve třídě.

Učitelka : ,,Slečno Berry, jdete pozdě na hodinu."

Já : ,,Promiňte, něco mě zdrželo."

Učitelka : ,,Stalo se něco?"

Já : ,,Ne nic."

Učitelka : ,,Dobře, sedněte si."

Sedla jsem si zpět vedle Sashi.

Sasha : ,,Proč jsi brečela?"

Já : ,,Jak jsi to poznala?"

Sasha : ,,Tvá řasenka."

Já : ,,A jo, já si to neuvědomila."

Na mém obličeji teď byli malé čáry od řasenky.

Sasha : ,,Tak říkej."

Já : ,,Kvůli Calvinovi."

Sasha : ,,Co se stalo?!"

Já : ,,No víš..."

Učitelka nás přerušila.

Učitelka : ,,Slečno Berry! Přijdete pozdě na hodinu a ještě se tady pak vybavujete! Ještě jednou vás napomenu a chci žákovskou knížku na stůl!"

Já : ,,Ano paní učitelko."

Já : ,,Řeknu ti to pak." šeptla jsem směrem k Sashe

Učitelka poté pokračovala se svým výkladem.