Dancing Violett

28.

Calvin : ,,Borůvko?!"

Já : ,,C-calvine?"

Calvin : ,,Proboha co tady děláš?! Jsi celá promočená, pojď sem."

Natáhl ke mně ruku. Zvedl mě na zem. Musel mě podpírat.

Na záda si nandal můj batoh.

Calvin : ,,Dostanu tě domů. Pak mi řekneš, co se stalo, ano?"

Přikývla jsem. Na nic víc jsem se nezmohla.

Pomalým a loudavým krokem jsme se dostali až ke mně před byt. 

Calvin : ,,Kde máš klíče?"

Já : ,,V...v b-batohu."

Calvin otevřel můj batoh a hledal klíče.

Odemkl dveře. Oba dva jsme vešli dovnitř. Okamžitě jsem si sedla na židli, kterou máme v předsíni. Calvin mi vyzul boty. 

Odvedl mě až do mého pokoje. 

Calvin : ,,Rychle se převlíkni. Takhle budeš nemocná ještě víc."

Nic jsem neodpověděla. Síla do mého těla se stále postrádala. 

Sundal mi mikinu. Vlezl ke mně do skříně a podal mi nějaké teplé oblečení v podobě šedivých tepláků s upnutými nohavicemi, tmavě fialové tričko s dlouhým rukávy, bílou huňatou mikinu a samozřejmě nové spodní prádlo.

Převléknout jsem se musela sama. Přeci ho nenechám převléknout mě celou. Calvin se otočil, abych měla trochu soukromý. Nehodlal mě totiž nechat samotnou. 

Trochu mi to zabralo, ale I did it.

Položil mě na postel a rychle přikryl dekou. 

Calvin : ,,Hned jsem zpět."

Přišel asi po deseti minutách s horkým čajem a teploměrem. Čaj odložil na můj noční stolek. 

Calvin : ,,Změř si teplotu."

Jak řekl, tak jsem udělala. 

Já : ,,38.9"

Calvin : ,,Máš pěkně vysokou horečku. Zvládneš mi říct, co se stalo?"

Přikývla jsem. 

Přestala jsem se konečně klepat. Proto jsem mohla konečně začít normálně mluvit.

Já : ,,B-byla jsem....byla jsem u doktorky....."

Jen pomyšlení na to, co se stalo. Jen pomyšlení na nemocnici. Jen pomyšlení na tu pitomou nemoc ve mně vyvolalo slzy. A tak se i stalo.

Calvin : ,,Ššššš....Neplakej. Nic se neděje. Už jsi doma. Co se dělo dál?"

Zhluboka jsem se nadechla a zas vydechla. 

Já : ,,Šla jsem z-zpáky domů. Začalo pršet. Já, já...mě se podlomily kolna. Spadla jsem."

Ukázala jsem mu své sedřené dlaně. Kolena se mi teď nechtělo ukazovat.

Já : ,,Nemohla jsem se zvednout. Nemohla jsem odejít. Mohla jsem jen čekat. Děkuji."

Calvin : ,,Za co děkuješ?"

Já : ,,Kdyby jsi mě tam nenašel, pravděpodobně bych tam usnula. To se taky málem stalo. Co kdybych už se neprobudila?"

Calvin : ,,Vždy když usneš, znovu se vzbudíš. To ti slibuji."

Já : ,,Jak si tím můžeš být tak jistý?"

Calvin : ,,Prostě jsem. Vím, že se ti nikdy nic nestane."

Já : ,,To nemůžeš vědět."

Calvin : ,,Ale můžu."

Nemohl jsi...Nemohl jsi vědět, že se mi nikdy nic nestane. Když se právě teď  dělo něco příšerného.