Dancing Violett

29.

Calvin : ,,A co to vlastně řekla doktorka?"

Ukápla mi další slza. Ani nevíte, jak moc jsem mu to v tu chvíli chtěla říct. Jenže od by mě donutil k léčení a na tanec bych mohla zapomenout.

Já : ,,No....je to jen....je to jen obyčejná chřipka..."

Calvin : ,,Vážně? Nevypadá to tak. Teď ještě budeš nastydlá z venku....pěkně si poležíš, než budeš ok."

Já : ,,Neboj se."

Lehký úsměv. Lehký falešný úsměv.

Já : ,,Staráš se o mě, jako kdybych byla nemohoucí."

Calvin : ,,To proto, že..." 

Zasekl se uprostřed věty. Doufala jsem, že to řekne. Doufala jsem, že mi řekne tu věc, kterou jsem chtěla slyšet tak dlouho. Miluji tě.

Calvin : ,,Proto, že tě mám rád." mrkl na mě

Zahřálo mě to u srdce. Ale zároveň mě to zmátlo a trochu rozesmutnělo. Proč se zasekl? Chtěl snad opravdu říct něco jiného? 

Já : ,,Já tebe taky."

Pohladil mě po vlasech. Vzhlédl ke své ruce. Další chomáč mých vlasů. Tohle dlouho neutajím. 

Calvin : ,,A co ty tvoje vlasy? Ptala jsi se doktorky?"

Já : ,,Ehm...Jo...ptala...Říkala, ať zkusím vyměnit šampón."

Calvin : ,,Nic jiného?"

Já : ,,Ne."

Calvin : ,,Hele Borůvko, vidím, že s tebou prostě není něco v pořádku. Tohle není jen nějaká chřipka. Prosím tě na kolenou, jestli mi něco neříkáš, řekni mi to. Opravdu ti nic není? Říkáš mi pravdu?"

Já : ,,Není....opravdu...Je to pravda."

Slova, která jsem říkala, mě opravdu velmi bolela. Bylo těžké říkat, jak jsem v pořádku.

Jeho úsměv pohasl. Věděl, že je něco špatně. 

Možná je to ode mě i tak trochu sobecké, ale já na to mistrovství musím. Pokud to vyhrajeme, dostaneme se na mistrovství Kalifornie. Tuhle příležitost si nesmím nechat ujít. Nesmím ji nechat ujít nám. 

Calvin : ,,Předepsala ti aspoň nějaké prášky?"

Já : ,,Jojo, na imunitu. Mohl by jsi mi pro ně některý den skočit?"

Calvin : ,,Jasně. Zítra ti je přinesu."

Já : ,,Děkuji."

Calvin : ,,Maličkost."

Začala jsem pomalu usrkávat horkého čaje. Teplota mého těla se konečně dostala trochu výše. Mohla jsem si tedy aspoň sundat mikinu. Ale hned poté jsem znovu zalezla pod peřinu. 

Já : ,,A jak se těšíš o mistrovství?"

Calvin : ,,Myslím si, že stejně jako ty. Takže hodně. Spolu to vyhrajeme. Dostaneme se do postupující trojice."

Já : ,,Doufám v to."

Calvin : ,,Ale slib mi, jestli tohle bude pokračovat, tak dáš přednost tvému zdravý, jasný?"

Já : ,,Jak to myslíš?"

Calvin : ,,No jestli budeš stále nemocná, nepůjdeme tam."

Já : ,,Prosím tě, nebudu přeci nemocná tři čtvrtě roku v kuse."

Budu. Bude to horší než si myslíš. Než si myslím já.

Calvin : ,,Tak já tě tady už nechám. Odpočiň si."

Já : ,,Kam jdeš?"

Calvin : ,,Jdu ti koupit ty prášky a pak domů."

Já : ,,Recept mám v batohu v peněžence. Nejmenší kapsa."

Calvin : ,,Ajo, málem bych zapomněl."

Recept si dal do kapsy. 

Calvin : ,,Tak se měj, pa."

Já : ,,Pa."

Chvilku jsem projížděla sociální sítě a u toho popíjela svůj čaj. Avšak nevydrželo mi to dlouho. Dnešek mě zcela vyčerpal. Ať už fyzicky či psychicky. 

Vše jsem odložila na svůj noční stolek. 

Žádná námaha, oční víčka se zavřela sama.