Dancing Violett

33.

Učitelka vykládala svůj jako obvykle nudný výklad, při čemž jsem skoro usínala. Uprostřed hodiny se spustil školní rozhlas. Divné.

Rozhlas : ,,Prosím, aby se Violett Berry dostavila ihned do ředitelny, děkuji. Konec hlášení."

Úplně ve mně hrklo. Hlavou mi proletěly ty nejhorší scénáře toho, co všechno se mohlo stát. Seděla jsem jako přikovaná.

Učitelka na mě pohlédla. 

Učitelka : ,,Slyšela jsi, ne? Máš jít do ředitelny."

Já : ,,Ano, jistě."

Pomalu jsem se zvedla a vyšla ze třídy. Chodbou se hlasitě rozléhaly mé kroky, dokud jsem se nezastavila před dveřmi ředitelny.

Zaklepala jsem na dveře. Za dveřmi se ozvalo prosté "dále". Vstoupila jsem.

Já : ,,Dobrý den, pane řediteli."

Ředitel : ,,Dobrý den slečno Berry. Posaďte se."

Posadila jsem se na dřevěnou židli naproti řediteli.

Ředitel : ,,Takže, předpokládám, že už tak nějak víte, proč jste tady."

Já : ,,Mám typ..."

Ředitel : ,,Volali nám z nemocnice, ohledně vaší nemoci."

Já : ,,Já vím."

Ředitel : ,,Správně by jsme měli informovat vaši sestru."

Já : ,,To ale nemůžete. Podepsala jsem ty formuláře."

Ředitel : ,,Vím. Proto to nemůžeme udělat. Ale rád bych věděl jednu věc. Proč? Měla by jste jít na terapii."

Já : ,,Pokud na ni půjdu, zničí mi to budoucnost. Nemůžu na terapii."

Ředitel : ,,Určitě nezničí."

Já : ,,Nevíte, jaké mám plány se svým životem."

Ředitel : ,,Ano, to nevím. Každopádně musíme si promluvit spolu s vaším tělocvikářem."

Já : ,,Ne, to ne. V nemocnici mi slíbili, aby jste se to dozvěděl jen vy a nikdo jiný. Učitelé by to neměli vědět."

Ředitel : ,,Bohužel je to pravidlo. Musíte mít pár omezení."

Já : ,,Já o ně nestojím."

Ředitel : ,,Kdyby se vám něco při tělocviku stalo, bude to vina školy. Mohla by jste nás dostat do pěkných problémů."

Já : ,,Prosím vás, nechci žádné omezení."

Ředitel : ,,Nevím, co s vámi slečno. Zdá se, že jste pěkně tvrdohlavá."

Já : ,,Spíše cílevědomá. Nenechám nějakou nemoc, aby mi zničila život. Chci stejný přístup, jako ke každému jinému studentovi či studentce."

Ředitel si povzdechl a zakroutil nade mnou hlavou. 

Ředitel : ,,Uvidím, co se dá dělat. Poradím se s tělocvikářem."

Já : ,,Děkuji. Ještě něco?"

Ředitel : ,,Už asi nic. Kdyby se váš zdravotní stav zhoršil, budeme už muset jednat."

Já : ,,Chápu."

Ředitel : ,,Držte se."

Přikývla jsem a odešla zpátky do třídy.

O  přestávce jsem si dala pár prášků. Potřebovala jsem aspoň trochu nakopnout.