Dancing Violett

34.

Už uběhla zas trochu delší doba. Dnes je pátek. Zítra bude konečně sobota, ale ne jen tak ledajaká. Bude totiž konečně Halloweenský ples! Nehorázně se těším.

Každopádně, co se změnilo. V podstatě nic moc. Pravidelně jsem začala brát prášky od doktorky, které mi hodně pomáhají. Za tu dobu co je beru, jsem omdlela jen dvakrát.

Jediný problém jsou mé vlasy. Pořád mi vypadávají. Mám je strašně moc řídké.

A to mě přivádí k dnešku. Hned po škole půjdu ke kadeřníkovi. Nechám se konečně ostříhat. Trochu mě to mrzí...

Se Sashou a Hannou jsme si zrovna odnášeli učebnice z poslední hodiny. Konečně odtud vypadnu.

Hannah : ,,Nechcete se se mnou jít dneska projít? Musím zas se psem."

Sasha : ,,To by šlo, co říkáš Vio?"

Já : ,,Promiňte, ale dneska nemůžu. Musím si ještě něco zařídit před plesem."

Hannah : ,,Okey."

Já : ,,Tak zatím."

Hannah : ,,Zatím."

Sasha : ,,Pa."

Vydala jsem se na cestu k nákupnímu centru. Mají tam nejlepší kadeřnictví. Bohužel to je 15 minut odtud pěšky.

Někdy v půlce jsem začala zpomalovat. Dostavil se lehký nával únavy. Spolkla jsem tedy pár prášků na posilnění. Pořádně jsem se nadechla a šla dál.

Jezdící schody mě vyvezly do druhého patra nákupního centra.

Došla jsem k menší recepci. Seděla tam poměrně mladá dívka se zrzavými vlasy. Typovala bych ji zřejmě ještě na střední. Asi tu byla na brigádě.

Já : ,,Dobrý den, jsem tady objednaná na jméno Violett Berry."

Dívka : ,,Dobrý den, počkejte chvilinku."

Já : ,,Dobře."

Dívka : ,,Ano, mám vás. Sedněte si tam. Kolegyně se vás hned ujme."

Usmála se na mě vřelým úsměvem a dál se věnovala své práci na mobilu.

Posadila jsem se tedy na celkem pohodlné křeslo a rozhlížela se kolem sebe. Nic se tady nezměnilo. Stále bílé zdi, stále klasické černé vybavení a milé Kadeřnice.

Ani ne po dvou minutách za mnou přišla menší černovláska. Mohlo jí být mezi 20 až 30.

Kadeřnice : ,,Dobrý den. Pojďte za mnou."

Přikývla jsem a následovala ji.

Kadeřnice : ,,Takže, vy jste tady na přebarvení a ostříhání, správně?"

Já : ,,Ano, ano."

Kadeřnice : ,,Tak nejdříve začneme s obarvením. Posaďte se tady."

Posadila jsem se do určeného křesla.

Kadeřnice : ,,Na jakou barvu to budete chtít?"

Já : ,,Chtěla bych znovu na fialovou. Jen trochu světlejší."

Kadeřnice : ,,Dobrá, takže nejdříve vlasy odbarvíme a pak nabarvíme zpátky na fialovo, ano?"

Souhlasila jsem.  Kadeřnice se hned pustila do práce.

Vlastně jsem vám ani neřekla. Mé vlasy jsou od přírody blonďaté. A to dost světlé.

Po nějaké necelé hodině jsem byla zpátky na fialovo. Přišlo na řadu stříhání.

Posadila jsem se zpátky na křeslo před velkým zrcadlem. Kolem krku mi nandala dlouhý černý plášť.

Kadeřnice : ,,Takže, jak to chcete?"

Já : ,,Chtěla bych trochu prodloužené mikádo."

Kadeřnice : ,,Dobře."

Pustila se do práce, ze které jsem já sama měla celém obavy.