Jsem Violett Berry,
prostě obyčejná holka.
Nebo jsem aspoň byla
Život jsem nikdy neměla dost lehký, ani moje sestra
Ale život je hold o překážkách, které musíme překonávat, ne snad?
Po dnešku skončí všechny starosti. Všechno bude dobrý.
Musím přiznat, že už od rána jsem strašně nervózní. A to celkem dost. Je mi špatně od žaludku a mám pocit, že každou chvíli omdlím. Samozřejmě všechno to myslím v dobrém smyslu.
Právě teď je přesně jedna hodina odpoledne. Ve tři přijdeme s Calvinem na řadu poprvé. Budeme tančit jako první latinu.
Všichni se připravují a někteří už tančí. Larissa má už první kolo soutěže za sebou a to latinu. Musím říct, že byla fakt dobrá. Výsledky se však dozví všichni až večer.
Já teď sedím v křesle a Emily mi dělá účes, takže drdol. Ale pro dnešek jsem chtěla, aby to bylo trochu něco lepšího než ta klasika, co dělám pokaždé já.
Mezitím v ruce držím mobil a projíždím Instagram. Asi trochu moc hlasitě jsem zaúpěla, když mi začala přidělávat příčesek, který se mi zaryl do hlavy. Ano, až takhle hrozný to se mnou je. Moje vlasy jsou opravdu katastrofa. Tím nemyslím účes, ale vlasy jako takové. Jsou jako chmýří, ale to už jsem několikrát zmiňovala. Jediné plus je to, že už se fialová barva zcela vymyla a já mám zpět svou přírodní barvu - hnědou. Tím pádem to nebude vypadat divně.
Do půl hodiny bylo hotovo a já byla nadmíru spokojená. Nebylo skoro vůbec vidět, že bych na sobě měla příčesek, za což jsem byla opravdu ráda.
Viz. Obrázek
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jakmile Emily odešla, začala jsem si dělat lehké kouřové líčení. Nic extra, ale přesto působivé. Nezabralo mi to zas tak dlouho.
Zrovna když jsem již končila, za mnou přišla Larissa.
Larissa : ,,Čau Vio! Tak co? Jsi nervózní?"
Já : ,,Strašně moc.."
Lehce jsem si povzdechla, ale hned na to nasadila úsměv.
Larissa : ,,Když jsem to zvládla já, zvládneš to i ty! Věř mi."
Já : ,,No snad ano.."
Larissa se omluvila a odešla za jejím tanečním partnerem.
Já jsem si mezitím, kdy mi zbývalo už jen pár minut do začátku vystoupení, dokončila líčení a šla se pokusit nasoukat do šatů. Kupodivu to nebyl zas takový problém, jak jsem čekala.
Zrovna jsem se prohlížela v zrcadle, když mi Calvin poklepal na rameno.
Otočila jsem se na něj. Musím říct že vypadal opravdu úžasně.
Asi jsem na něj zírala až moc dlouho, protože jsem si všimla jeho pobaveného výrazu.
Calvin : ,,Tak co? Připravená"
Jen jsem nepatrně přikývla.
Calvin : ,,Jsi nervózní viď? Já taky. Ale to zvládnem."
Nezmohla jsem se na slova.
Calvin : ,,Pojď, za chvíli přijdeme na řadu."
Já ,,Jo, jasně."
Usmál se na mě a odešel. Následovala jsem ho.
Na chvíli jsem se zastavila. Strašně se mi zatomotala hlava a před sebou viděla jen černo.
