Jsem Violett Berry,
prostě obyčejná holka.
Nebo jsem aspoň byla
Život jsem nikdy neměla dost lehký, ani moje sestra
Ale život je hold o překážkách, které musíme překonávat, ne snad?
Po celkem dlouhém dni jsem byla hodně unavená. Docela dost jsem se těšila na pořádně horkou sprchu.
V koupelně jsem se konečně svlékla a zapnula vodu. Po chvilce mixování začala téct příjemná teplota. Umyla jsem si nejdříve tělo a poté vlasy novým šampónem.
Ve sprše jsem si srovnala myšlenky za celý den. Jenže skoro celou dobou mi hlavou vrtal Ryan.
Oblékla jsem se do pyžama.
V pokoji jsem si ještě naházela potřebné věci do školy do vaku a poté si konečně lehla do měkoučké postele. Přikryla jsem se až po bradu teplou dekou, protože klimatizace byla zapnuta na plno.
Pomalu jsem zavřela víčka snažila se usnout, což se mi po chvilce povedlo. Upadla jsem do říše nekonečných snů. Bohužel jsem si ani jeden z nich nepamatovala.
Ráno začal vyzvánět můj budík. Otevřela jsem oči a zamžourala na displej. Jedním přejetím jsem jej vypnula. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Jako skoro každé ráno jsem si pokládala jednu a tu samou otázku. Opravdu je tak důležité do té pitomé školy chodit?
A zdá se, že se tomu nevyhnu.
Konečně jsem se tedy vyhrabala ven a ustlala postel.
V koupelně jsem udělala svou ranní hygienu a následně si oblékla své nové šaty. Nalíčila jsem se v podobě korektoru, pudru, řasenky a rtěnku v barvě mých šatů.
Věci do školy jsem si nakonec přeházela do trochu větší černé kabelky, aby to ladilo s mým outfitem.
Došla jsem do kuchyně, kde mě pozdravila Rose.
Rose : ,,Dobré ráno."
Já : ,,Dobré ráno."
Rose : ,,Včera jsi úplně zapomněla na rozbalení dárku."
Já : ,,A jo! Já jsem úplně zapomněla."
Rose mi podala tašku a já začala vytahovat věci.
Myslela jsem, že začnu skákat radostí do stropu. Slzy jsem musela zahnat, protože mám řasenku.
Já : ,,Rose! Bože děkuju!!!"
Koupila mi kostým na Halloweenský večírek. Viz obrázek Věděla co, protože tento kostým jsem sháněla už minulý rok, jenže ho neměli. Byl to kostým Mal z Následníků. Konkrétně oblečení z jedné písničky - If only. Už mi došlo, na co tak korunka a přívěšek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já : ,,Rose ty jsi prostě nejlepší!"
Hned jsem ji začala objímat. Popravdě jsem ji málem umačkala.
Rose : ,,Je dobře, že se ti líbí, ale já nemůžu dýchat!"
Já : ,,Promiň."
Odstoupila jsem kousek od ní, aby měla prostor.
Rose : ,,Takže líbí?"
Já : ,,Nejvíc."
Naskládala jsem věci zpátky do tašky.
Rose : ,,Tady máš snídani."
Podala mi misku s mysli a nakrájeným ovocem.
Já : ,,Děkuji."
Z lednice jsem vyndala pomerančový džus a nalila jej do skleničky.
Společně s Rose jsme si sedli a začali snídat.
Po chvíli, kdy jsem měla vše snězené, jsem se podívala na hodiny.
Já : ,,Už je hodně hodin. Musím jít do školy."
Rose : ,,Jen běž."
Já : ,,Jak máš vlastně dneska směnu?"
Rose : ,,Od devíti do sedmi. Ale teď už jdi."
Já : ,,Jo jasně, ahoj."
Rose : ,,Pa."
Obula jsem si černé lodičky, hodila kabelku přes rameno a vydala se do školy.
Měla jsem štěstí, že mi akorát přijel autobus. Nastoupila jsem a sedla si na volnou sedačku. Ani ne za 5 minut jsme byli na místě.
