Před školou jsem potkala April. Škola byla zavřená, protože stále zbývalo ještě několik minut.
April : ,,Jé ahoj Vio."
Já : ,,Ahoj April."
April : ,,Proč máš tu mikinu? Vždyť je teplo."
Jako vážně?
Já : ,,Je mi zima."
April : ,,Jsi divná." zasmála se
Zvonek se rozezněl.
Šli jsme směrem ke skříňkám. Vzali jsme si učebnice na fyziku.
April : ,,Hele...děje se něco?"
Já : ,,Ne. Jsem jen unavená."
April : ,,Není ti dobře?"
Zakroutila jsem hlavou jako gesto ne.
April : ,,Aha. Neboj, zítra ti bude líp."
Já : ,,Snad."
Odnesla jsem si učení na své místo, ale v tu chvíli se mi nehorázně zvedl žaludek. Běžela jsem na dívčí záchody. Zavřela jsem se v jedné z kabinek. Vyzvracela jsem svou dnešní snídani, tedy jablko.
Hlava mi třeštil a kolena se znovu podlomila. Celé mé tělo se třáslo. Seděla jsem tam na studené podlaze snažíc se zvednout. Už jsem prostě nemohla. Začala jsem brečet.
Díky bohu dneska jsem si vzala vodě odolnou řasenku, takže nepůjde nic poznat.
Konečně jsem se sebrala. Spláchla jsem záchod a dobelhala se k umyvadlu. Vypláchla jsem si pusu a trochu se upravila. Oči jsem zas tak rudý neměla.
Došla jsem zas do třídy.
Sasha : ,,Ahoj."
Já : ,,Ahoj Sasho."
Sasha : ,,Proč jsi najednou tak utekla?"
Já : ,,Potřebovala jsem na záchod."
Sasha : ,,To jsi dostala krámy, že jsi tak vystřelila?" uchechtla se
Já : ,,Ha-ha. Ne, nedostala. Hele neřeš to, ano?"
Sasha : ,,Chci to řešit."
Já : ,,Můžeš mi dát sakra pokoj?!"
Sasha : ,,Tak promiň..."
Já : ,,Ne...To já se omlouvám...dneska prostě nemám náladu...je mi blbě, třeští mi hlava..."
Sasha : ,,Aha, vpoho...to mě mrzí."
Já : ,,Nemusí."
Sasha : ,,Takže jsi zvracela?"
Já : ,,Jo..."
Sasha : ,,A nevíš tedy co ti je?"
Já : ,,Nevím, dneska jdu k doktorovi."
Sasha : ,,Dobře, tak pak dej vědět."
Já : ,,Dám."
Už se mi nechtělo s nikým bavit, takže jsem si vzala mobil a projížděla sociální sítě.
Ale co bych vám povídala. Dnešek byl jako každý jiný školní den. Takže zas učení, učení a ještě jednou učení. Jen mi bylo navíc blbě.
Připadá mi, že April nemá moc ráda Sashu a Hannu. Je to, jakoby je ode mě odstrkovala. Přestává se mi to líbit, ale bavit se s ní chci. Vypadá fajn.
Na obědě jsme seděli společně všechny čtyři. Já tam ale stejně jen seděla. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Proto jsem celý oběd odnesla.
Po obědě jsem došla na autobus. Měl mi jet za 5 minut. Ale samozřejmě měl zpoždění, takže jsem tam čekala asi 15 minut. Nakonec přeci jen přijel.
Sedla jsem si do úplně zadního sedadla. Místo bylo ostatně skoro všude, ale já nechtěla být nikomu na očích. Dnes mám prostě takovou introvertní náladu.
ČTEŠ
Dancing Violett
Teen FictionJsem Violett Berry, prostě obyčejná holka. Nebo jsem aspoň byla Život jsem nikdy neměla dost lehký, ani moje sestra Ale život je hold o překážkách, které musíme překonávat, ne snad?