Dancing Violett

42.

To ostré světlo při probouzení nesnáším. Přesně tohle jsem teď viděla. 

Třeštila mi hlava. Cítila jsem se tak malátná. 

Navíc jsem si vůbec nepamatovala, jak jsem se sem dostala. Co se stalo?

Až teď jsem se konečně rozhlédla. Ležela jsem na nemocničním lůžku. V ruce jsem měla zavedenou hadičku. Kolem mě pípaly přístroje což mě rozčilovalo. 

Otevřeli se dveře a dovnitř vstoupila sestřička. 

Sestřička : ,,Dobrý den slečno Berry."

Já : ,,Dobrý den? Co tu dělám?"

Sestřička : ,,Včera jste večer jste omdlela. Museli vás resuscitovat. Naštěstí jste stabilizována."

Nevěděla jsem, co na to říct. 

Já : ,,Můžu mluvit s doktorem?"

Sestřička : ,,Jistě."

Zmizela na chodbě. Po chvíli s ní přišel i doktor. 

Doktor : ,,Dobrý den, jmenuji se doktor Jones."

Já : ,,Dobrý den."

Doktor : ,,Sestřička vás seznámila s vašim stavem, ano?"

Já : ,,Ano."

Doktor : ,,Příčinou byla vám už známá leukémie. Budeme si vás tady muset pár dnů nechat a pak začneme s terapií."

Já : ,,Cože?! Nebudu tady zůstávat a žádná terapie nebude! Chci podepsat reverz."

Doktor : ,,Podepsat reverz nemůžete. Ještě vám nebylo 18."

Já : ,,Tak sem pošlete mou sestru, ona to podepíše."

Doktor : ,,Ta už je tady. Čeká v bufetu. Stejně jako nějaký další kluk."

Já : ,,Neřekli jste jí o mé nemoci, že ne?!"

Doktor : ,,Na vaše vyžádání z první prohlídky ne. Ale bylo by mnohem lepší, kdyby jste jí to řekla."

Já : ,,To se nikdy nestane. Ona se o ničem nedozví. A to léčení nepřipadá v úvahu. Leda až po mistrovství."

Doktor : ,,Je to vaše rozhodnutí. Každopádně, kdy je to mistrovství?"

Já : ,,25. června."

Doktor : ,,To je až za tři čtvrtě roku."

Já : ,,No a? Musím cvičit. Léčit se začnu až pak."

Doktor : ,,Obávám se, že by jste to nemusela zvládnout."

Já : ,,Já to zvládnu."

Doktor : ,,Vidíte, co se stalo. Tohle se bude opakovat a bude se to stupňovat."

Já : ,,Můžu za to já. Nevzala jsem si prášky."

Doktor : ,,Za to nemohlo vynechání prášků. Musíte se léčit."

Já : ,,Nebudu se léčit. Nebudu se tady s vámi o tom dohadovat. Klidně mi dejte silnější prášky, cokoliv. Ale žádná terapie. V nemocnici zůstávat nebudu!"

Doktor : ,,Léky tomu moc nepomůžou."

Já : ,,Ale oddálí to."

Doktor si povzdychl. Že by mu konečně došlo, že si za svým zkrátka stát budu?

Doktor : ,,Jste neskutečně tvrdohlavá."

Já : ,,To vím."

Doktor : ,,Co s vámi....když se léčit nechcete, nemůžeme vám to vnutit...."

Já : ,,Tak vidíte."

Doktor : ,,Dáme vám silnější prášky. Bude jich víc, s tím počítejte. Ale pod jednou podmínkou."

Já : ,,Jakou?"

Doktor : ,,Každý týden budete chodit na kontrolu."

Já : ,,Každý druhý týden."

Doktor protočil oči.

Doktor : ,,Dobře....Každé druhé pondělí sem přijdete v 15 : 00. Stíháte to?"

Já : ,,Ano."

Doktor : ,,Sestřička vám k tomu vytiskne papíry a napíše recept."

Já : ,,Dobře. Moc vám děkuji."

Doktor : ,,Máte zač."

Usmál se.

Já : ,,Mám ještě jednu malou prosbu."

Doktor : ,,Ano?"

Já : ,,Neříkejte o tom nikomu, prosím."

Doktor : ,,Na to už máte podepsané papíry z minulé prohlídky, takže se nemusíte bát."

Já : ,,Ok."

Doktor : ,,Pošlu sem vaši sestru, aby mohla podepsat ten reverz."