Další dny, další fotky Calvina a Katrin. Katrin bylo jméno "neznámé" brunetky. Calvin se ke mně na hodinách choval stále více a více odtažitěji. Ani tančit nám moc nešlo. Nejsme ani v nejmenším připraveni na finále, které se koná za ani ne 2 měsíce.
Štve mě to. Hodně bolí se na něj koukat s úsměvem a dělat, že je vše ok. Že jsme jen kamarádi. Že mi nezpůsobuje nesnesitelnou bolest. Ale co se dá dělat.
Přemýšlela jsem o tom, že skončím. Ale ne. Na to mám tancování až moc ráda, i když je to pěkně divné.
Nedávno mě a Calvina odvážel jeden starší pán, který taky tancuje z hodiny, protože jsme neměli odvoz. Mluvil o tom, že v mládí tancoval s jednou slečnou. Nakonec se vzali. Ještě k tomu dodal, že tím nechce nic naznačovat. Oba dva jsme jen seděli a koukali před sebe. Jo, bylo to hodně trapné...
Psychika se mi díky němu horšila. A to se podepisovalo i na mém vzhledu. Prášky, jakoby přestávali fungovat. Omdlévala jsem. Na hlavě jsem už neměla vlasy, ale chmýří. Nebo mi to tak alespoň připadalo. Nikdo nic naštěstí nezaregistroval.
Své tmavé kruhy pod očima a nedokonalosti na obličeji zahaluji korektorem. Každý večer si dělám masky, které jsou stejně k ničemu.
Čárky na mých rukou a nohou, se objevují častěji a častěji. Stala se z toho moje závislost. Sedím ve škole a začnu se třást. Odběhnu na záchod. Nejsem v klidu dokud to neudělám.
I přes to, že bych měla odpočívat, každou volnou chvíli trénuji. Nemůžu všechnu tu snahu jen tak zahodit. Prostě to nejde. Je to jako posedlost. Jsem posedlá svým snem i přes to, co všechno v sázku dávám.
Bortí se mi přátelství nejen s April, ale i s dalšími. Vždy se to snažím nějak udobřit, ikdyž vím, že to není na moc dlouho.
A za všechno tohle může......já (Calvin - to bych řekla, kdybych si to přiznala...).
ČTEŠ
Dancing Violett
Teen FictionJsem Violett Berry, prostě obyčejná holka. Nebo jsem aspoň byla Život jsem nikdy neměla dost lehký, ani moje sestra Ale život je hold o překážkách, které musíme překonávat, ne snad?
