Dancing Violett

48.

V jídelně mi chvilku zabralo, než jsem našla Liu. Neseděla na svém obvyklém místě. To obsadila Casey a pár dalších holek. 

Ale jakmile jsem ji spatřila, přiřítila jsem se k ní a spustila.

Já : ,,Na co se tě ptal?"

Lia : ,,Na to co tebe."

Já : ,,Práskla jsi mě?"

Lia : ,,Ale prosím tě."

Já : ,,Tak práskla?"

Lia : ,,Ne. Proboha, nic se nestane."

Já : ,,Že já jsem se do tohohle zapletla."

Lia už mi neoplácela žádnou pozornost. Nemělo to s ní smysl. Ale to v podstatě nikdy.

Měla jsem v plánu ještě něco dodat, ale přerušila mě Casey, která se záhadným způsobem objevila vedle mě.

Casey : ,,Vím, co jste udělali a budete z toho mít průšvih."

Lia po ní hodila jeden z jejích nezájmových pohledů. 

Lia : ,,My jsme ale nic neudělali, takže nemáme mít z čeho průšvih."

Casey : ,,Nemyslete si, že jsem blbá. Už se to řeší, takže se můžete jen těšit."

Lia : ,,Proboha vypadni a už neotravuj!"

S lehkým pohozením vlasů si to odkráčela zpět ke svému místu.

Já : ,,Že se nic nestane, jo?!"

Lia : ,,Prosím tě, klid! Nepanikař. Jen nás chce vystrašit."

Já : ,,Jak to můžeš vědět?"

Lia : ,,Prostě ji znám. A teď už běž."

Protočila jsem očima a otočila se k odchodu. Přehodila jsem si přes ramena svůj vak a vydala se domů.

Autobus měl totiž přijet až za 15 minut a čekat se mi nechtělo.

Celou cestu jsem nemohla vyhnat z hlavy to, co se dnes stalo. Těžce se mi dýchalo a do očí se mi hrnuly slzy. Ale nebrečela jsem.

Byl to zkrátka nával stresu, které občas mívám. 

Konečně jsem se ocitla před našim panelákem. 

Vyběhla jsem několik schodů. Dveře byly odemčené. Rose zřejmě zapomněla zamknout. No co už. Stane se. Navíc mě teď zajímalo něco úplně jiného.

Musela jsem se nějak uklidnit. 

Chodila jsem v kruzích po pokoji a stále si opakovala, že vše bude dobré. Vše se vyřeší. Nic se nestane. Opravdu.

Po chvíli jsem tomu začala opravdu i věřit. Mé podvědomí však vědělo opak. Jenže to se zrovna v tuto chvíli neozvalo, takže proč se dál zatěžovat. 

Už méně rozrušená jsem se převlékla do černých legínů a tyrkysového trička. 

V tu ránu jako bych vše hodila za hlavu. 

Prostě jsem si lehla do postele a zapnula komp. Zcela jsem vypnula. Už jsem nechtěla nic řešit. 

Zapnula jsem svůj oblíbený seriál 13 Reasons why a relaxovala. 

Podivné, jak se můžou mé emoce ze vteřiny na vteřinu změnit.