Dancing Violett

49.

Neuběhlo ani pár dnů a Rose dostala telefonát od neznámého čísla. Zvedla telefon a odešla do jiné místnosti. 

Mou pozornost to však nijak neovlivnilo. Dále jsem bezmyšlenkovitě sledovala televizi v obývacím pokoji.

Za pár minut se Rose objevila zpátky. Vraždila mě pohledem.

Rose : ,,To si ze mě děláš srandu?! Vážně jsi smazala ten Instagram? To jsi snad úplně blbá?!"

Já : ,,Cože?"

Nechápala jsem.

Rose : ,,Volali mi ze školy!"

Ze školy? To wtf? Proč by to měla řešit škola? Navíc, proč volali zrovna Rose? Jako jo, je starší jak já a tak trochu za mě zodpovídá, ale i tak.

Nevěděla jsem, co na to říct. Zaskočila mě.

Já : ,,Omlouvám se."

Rose : ,,Jak tě to proboha vůbec napadlo?!"

Já : ,,To Lia. Ona mě na to navedla."

Rose : ,,Jenže ona je z toho úplně nevinně!"

Já : ,,Omlouvám se."

Rose : ,,To ses jí chtěla tak zalíbit, nebo co?!"

Já : ,,Ne, ale...."

Došla mi slova. Co bych asi tak dál říkala. Copak to má vůbec smysl?

Rose : ,,Vážně jsi mě zklamala..."

Sebrala si bundu a vypadla z bytu. 

Stála jsem na jednom a tom samým místě. Nemohla jsem vstřebat, co se právě stalo. Ani jsem si to neuvědomovala, ale po tvářích mi začalo stékat pár neposlušných slz.

Došla jsem do svého pokoje a sedla si na postel. Nevěděla jsem, co mám dělat. Teď už stejně nic nezměním. Lia to na mě celé shodila. Vyvázne z toho jako svatoušek...

Neměla jsem vůbec tušení, jak to bude další den ve škole. Ale tohle Liu samosebou nemuselo zajímat, protože si odešla na jinou školu. Taktéž i Casey. To mi však problém nedělalo. 

Nevím proč, ale na jednu stranu jsem byla stejně ráda, že jsem to udělala. Aspoň už mi nebudou konečně oxidovat v mém životě.

Po nějakých dvou hodinách, co jsem si vše srovnávala v hlavě, se Rose vrátila. Nešla jsem za ní a ani jsem to neměla v plánu. Znám ji na to až moc dobře. Nejdříve to musí pochopit sama.