Zrovna jsem si obouvala své černé taneční boty. Calvin zařizoval něco s Angelicou. Přece jen nám zbývá ještě 20 minut.
Do šatny najednou vešla nová holka.
Měla medově hnědé vlasy do půl zad. Sem tam je rozsvítily melíry v barvě mahagonově červené. V nosu měla kupodivu na levé straně malý kroužek. Celé to podtrhávaly její zelené oči.
Oblečená byla v bílém tílku a černých kraťasů, podobné jako mám já. Kolem krku jí visel řetízek s malým křížkem. Zřejmě je věřící.
Dívka : ,,Jé ahoj."
Já : ,,Ahoj."
Dívka mi podala ruku a já ji s radostí přijala.
Dívka : ,,Jsem Larissa."
Já : ,,Violett. Říkej mi Vio."
Larissa : ,,Dobře."
Já : ,,Ty jsi tady nová, že jo?"
Larissa : ,,Jojo. Před pár dny jsme se přistěhovali ze Španělska."
Já : ,,To je celkem dálka. Proč jste se přestěhovali?"
Larissa : ,,Táta s mámou si tu našli práci."
Já : ,,A to tě nemrzelo tam všechny opustit?"
Larissa : ,,Vlastně ani ne. Pravou kamarádku jsem tam měla jen jednu a té se stalo něco nemilého....Ve škole mě šikanovali. Neměla jsem co ztratit."
Já : ,,To mě moc mrzí. Co se stalo tvé kamarádce? Pokud se tedy můžu zeptat..."
Larissa : ,,Můžeš....Zemřela spolu s jejími rodiči při autonehodě..."
Já : ,,To mi je moc líto...Muselo to být těžké..."
Larissa : ,,Bylo, ale teď už je to lepší. Aspoň jsem se z toho naučila vážit si opravdových přátel a i těch nejmenších maličkostí. Pomohlo mi to. Už si nenechávám nic líbit."
Já : ,,Tak aspoň něco...Vím jaké to je. A to moc dobře."
Larissa : ,,Taky tě něco takového potkalo?"
Já : ,,Ano...Když mi bylo 13 mi zemřeli rodiče. Se sestrou jsem byla v dětském domově. Když bylo sestře - Rose - 18 a pustili ji z děcáku, vzala si mě k sobě. Bylo mi 15. Od té doby jsme si sami sobě nejlepšími kamarádkami."
Larissa : ,,To moje je oproti tomu mému nic!"
Já : ,,Jen prosím tě, nijak o tom nemluv. Nemám ráda, když mi to někdo připomíná."
Larissa : ,,Neboj slibuji."
Nastalo ticho a já přemýšlela. Nechápu, jak jsem se jí dokázala takhle svěřit. Já se skoro nikomu nesvěřuju. Co se to se mnou děje? Ale nijak mi to nevadilo. Spíš mi bylo lépe. Myslím, že jsem našla někoho dalšího, komu můžu věřit.
Nakonec jsem prolomila ticho.
Já : ,,Mimochodem, umíš hezky anglicky."
Larissa : ,,Dík. Umím celkem dost jazyků. Jako třeba francouzština či ruština a pár dalších. Chodila jsem a taky teď chodím na jazykovou školu."
Já : ,,Páni. V tom případě chodíme na stejnou školu. Akorát, že já mám jiný obor."
Larissa : ,,Vážně? Jaký?"
Já : ,,Klasika obchodka."
Larissa : ,,Aha."
Já : ,,A vůbec, jak dlouho chodíš na tance?"
Larissa : ,,No, ve Španělsku jsem tancovala 3 roky. Takže tohle je 4. rok."
Já : ,,To je celkem dost."
Larissa : ,,Jo, to jo. Co ty?"
Já : ,,Sedmým rokem."
Larissa : ,,To je celkem dlouho."
Já : ,,Jo, to jo."
Larissa : ,,Kolik ti vlastně je?"
Já : ,,17, tobě?"
Larissa : ,,18."
Já : ,,Počkej v tom případě jsi-"
Do šatny vešel Calvin.
Calvin : ,,Jé ahoj Laro. Zdá se, že jste se už seznámili."
Až teď mi to došlo. To ona je ta Lara z jeho třídy. Ale nijak mi to nevadilo.
ČTEŠ
Dancing Violett
Teen FictionJsem Violett Berry, prostě obyčejná holka. Nebo jsem aspoň byla Život jsem nikdy neměla dost lehký, ani moje sestra Ale život je hold o překážkách, které musíme překonávat, ne snad?