Dancing Violett

30.

Kupodivu jsem spala až do rána. Vzbudil mě budík. Bohužel mi bylo stále špatně.

Budík jsem vypnula přejetím přes displej.

Než jsem stačila znovu usnout, do pokoje vešla Rose.

Rose : ,,Dobré ráno Vio."

Já : ,,Dobré ráno."

Rose : ,,Do školy doufám nejdeš."

Já : ,,Nejdu. Je mi pěkně blbě."

Rose : ,,Si myslím."

Povzdychla jsem si.

Rose : ,,Calvin mi dnes ráno všechno řekl."

Já : ,,Dnes ráno?"

Rose : ,,Ano. Měla jsem noční. Vracela jsem se domů kolem šestý. S Calvinem jsme se potkali na ulici. Popovídali jsme si a předal mi prášky pro tebe."

Já : ,,Aha."

Rose : ,,Buď ráda, že se o tebe tak stará. Je vidět, jak moc tě má rád. Záleží mu na tobě."

Já : ,,Však já jsem ráda."

Rose : ,,Věřím ti, ale vypadáš sklesle."

Já : ,,To je asi jasný, ne? Není mi dobře."

Rose : ,,Ale já to myslím jinak."

Já : ,,A jak tedy?"

Rose : ,,No prostě jinak. Nech to být."

Vím, co myslela.

Pokrčila jsem rameny.

Rose : ,,Tak hlavně odpočívej."

Já : ,,Budu. Hele od kdy máš dneska směnu?"

Rose : ,,Dneska už nemám."

Já : ,,V tom případě budem odpočívat spolu."

Rose : ,,To zní dobře."

Já : ,,Společný den jsme už dlouho neměli."

Rose : ,,Už to ten nějaký měsíc bude."

S Rose jsme došlo do obývacího pokoje. Podala mi deku. Nemeškala jsem a rychle vklouzla pod ni.

Rose ještě přinesla Colu, několik brambůrek a čokoládu. Bylo nám úplně jedno, že je teprve 7 hodin, či fakt, že mám stále horečku. Hodlali jsme si dnešek užít.

Rose : ,,Vadí nevadí?"

Já : ,,Máš mě přečtenou."

Vadí nevadí je náš nejoblíbenější horor. U milovnice hororů jako jsme my je to asi jasné.

K obědu se objednalo tuňákové a lososové sushi a žampionovou pizzu. Bylo toho celkem dost.

Za dnešek jsme si pustili hodně filmů a stihli si hodně popovídat.

Byl to skvělý den. Den bez nekonečného přemýšlení o tom, co se právě děje.

Nakonec jsme obě dvě usnuli na gauči.