Dancing Violett

44.

Rose : ,,Vážně to tady zvládneš? Bojím se o tebe."

Na tváři měla svůj ustaraný obličej. 

Pro vysvětlení. Je ráno a Rose se sekla, že nejde do práce. Chce tu na mě dohlížet. Ale moje sliby ji nakonec přesvědčily. 

Já : ,,Nejsem malé dítě. Samozřejmě, že to zvládnu! Nic se mi nestane!"

Rose : ,,Tak fajn. Kdyby něco, zavolej mi."

Já : ,,Neboj mami."

Rose : ,,To bylo trochu přes čáru, nemyslíš?"

Já : ,,Vím. Promiň..." 

Hned jsem si uvědomila, co jsem řekla. Vtipkovat o našich rodičích? Vážně? Tohle jsem trochu přehnala...

Vstala jsem a objala ji. 

Rose : ,,V pořádku. Tak já tedy jdu. Ahoj."

Já : ,,Pa."

Samozřejmě, že tady nezůstanu. Ve škole by dostali holky podezření, že se mnou něco je. To už sice mají díky sobotě, ale i tak. 

Školu ještě stihnu, když trochu pohnu. 

Oblékla jsem si tedy džínové kraťasy a černé tričko. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku.

Hodila jsem si vak na záda s tím, že si svačinu koupím až na místě. 

Dveře se za mnou zabouchly a já se vydala do školy. 

Zanedlouho se přede mnou rozprostírala jedna velká mučírna. Takže moje škola. Ale to jste asi všichni pochopili. 

V šatnách sedělo už jen pár lidí. Tedy pár kluků plus April s Carol.

Netrvalo dlouho a zahlédly mě. Zvedli se a došli ke mně. Klasicky jsme se přivítali. U toho jsem se přezouvala do přezůvek. 

Samozřejmě vyzvídali, co se v sobotu stalo. 

Já : ,,Jen mi nebylo dobře. Toť vše."

Carol : ,,Prý jsi omdlela."

Já : ,,To jo. Ale nic mi není. Bylo to z toho vydýchaného vzduchu uvnitř."

April : ,,Aha. Tak ještě, že jsi v pořádku."

Věnovala jsem jim letmý úsměv a vydala se ke skříňce. První hodinu je angličtina. Sama o sobě není tak špatná. Jenže na ni máme tu nejhorší učitelku na škole, naši třídní Annu Smiss.

Protočila jsem nad tím očima a vytáhla učebnici se sešitem. 

Ani jsem to nestihla zaznamenat (spíš jsem se lekla), ale něčí ruka zabouchla mou skříňku. S vyděšeným obličejem jsem se otočila. Lia...Ta mi tady fakt chyběla.

Já : ,,Dej si odchod Lio."

Lia : ,,Ani nepozdravíš."

Já : ,,A ty snad jo?"

Ušklíbla se a pokračovala dál.

Lia : ,,V sobotu jsi způsobila pěkný povyk."

Já : ,,No a?"

Lia : ,,No a? Kvůli tobě jsem přišla o cenu! Byla pro mě hodně důležitá!"

Já : ,,O čem to meleš?"

Lia : ,,Na plese byla soutěž o nejlepší kostým. Něco jako miss a mistr plesu, ale halloweenských kostýmů."

Já : ,,Hm?"

Lia : ,,Casey se se mnou přestala bavit. Chtěla jsem zkrátka dokázat, že jsem lepší. ALe to se nestalo!"

Já : ,,A co to má společného se mnou?"

Lia : ,,Kvůli tobě se to zrušila a tak jsem jí stále pro smích!"

Já : ,,Já nemůžu za to, že jsem omdlela!"

Lia : ,,Můžeš! A taky si za to zaplatíš!"

Já : ,,A to jako jak?"

Já na ní už fakt nemám nervy...

Lia : ,,Pomstíš se za mě Casey. Já přeci žádné problémy mít nechci."

Já : ,,Chceš tím říct, že schytám problémy za tebe?"

Lia : ,,Možná. Pokud se to neprokecne tak ne."

Já : ,,A co teda jako chceš?"

Lia : ,,Půjdeš na Instagram Casey. Dám ti přihlašovací údaje. Pěkně se tam pohádáš s Harrym - jejím přítelem. Zařídíš rozchod. Aby s ní už nikdy nepromluvil. A pak smaž její účet."

Já : ,,Cože?! To neudělám!"

Lia : ,,Ale uděláš. Myslím si, že nechceš, aby se celá třída....co víc, celá škola dozvěděla o tvém tajemství!"

Já : ,,To nechci, ale nerozházím někomu vztah!"

Lia : ,,Ugh...Fajn rozházím jí to sama přes mess ale smaž to!"

Proč je to tak těžké?

Já : ,,Já....Fajn....Až přijdu domů tak to udělám."

Lia : ,,Hodná holka."

Já : ,,Ale teď už vypal!"

Lia : ,,Vždyť už odcházím."