Světlo a tma

2.

„Slibujeme pod vlivem nadějí a konáme pod vlivem strachu.“ — François de La Rochefoucauld

A je to tady. Den, kdy se rozhodne o jeho vině. Den, kdy ztratí vše co měl, jen díky tomu, v čem byl vychován.

Dnes ráno byl i s rodinou převezen z Azkabanu na ministerstvo kouzel. Byli posledními zatknutými Smrtijedy, které čekal soud. Podle toho, co se doslechl, je jeden jediný svědek, který vypovídá u všech souzených o jejich vině či nevině. Nikdo mu neprozradil jeho jméno, ale spousta vězňů, kteří se vrátili od soudu si ho pochvalovali. Údajně jen díky svědkovi je neodsoudili k mozkomorovu polibku.

Seděl v cele naprosto sám se svými myšlenkami. V cele napravo byl jeho otec s matkou a nalevo taky nějaký vězeň. Každou chvíli se z jeho cely ozývaly výkřiky plné bolesti, až mu to trhalo uši.

Marně přemýšlel, jaký trest ho čeká. Ano, byl Smrtijed stejně jako jeho otec. Ano, účastnil se schůzí. Vpustil Smrtijedy do hradu. Ale ani jednu věc nedělal, protože by chtěl. Neměl moc možností na výběr. I když, takový Potter, by jistě řekl, že se mohl přidat na stranu Světla.

Vzpomněl si jak ho viděl naposledy. Ve Velké síni, těsně po smrti Pána zla. Nevypadal, že by měl chuť oslavovat s ostatními. Lehké kývnutí jeho směrem se snad dalo považovat za jakýsi poválečný smír.

Povzdechl si a složil hlavu do dlaní. Ač se neskutečně bál, přál si, aby již pro něj přišli a měl to za sebou. Aby věděl, kolik let v Azkabanu bude hnít.

Kolem poledne zarachotily v zámku klíče a unaveně vyhlížející bystrozor ho odváděl do soudní síně, kde již zasedal celý Starostolec. Otec i matka již stáli na místech pro obžalované a on se k nim připojil. Rozhlédl se, ale nikde neviděl onoho údajného spravedlivého svědka. Malfoyovi si možná žádného svědka nezaslouží. Pokrčil lehce rameny a začal sledovat růžovou ropuchu Umbridgeovou, která se jako ministryně ujala slova.

„Prvním souzeným je Lucius Abraxas Malfoy. Předstupte.“

Lucius Malfoy se svým stále povýšeným a arogantním chováním postoupil o krok dopředu, kde se posadil na židli, která ho okamžitě připoutala.

„Jste obviněn ze smrtijedství, úmyslného mučení a zabití několika desítek mudlů i kouzelníků. Dále jste poskytl azyl Tomu, jehož jméno nesmíme vyslovit i několika uprchlým vězňům z Azkabanu. Při poslední bitvě jste stál na straně Vy-víte-koho. Máte k tomu co říci, pane Malfoyi?“

„Vážená paní ministryně, jistě máte ve většině obvinění pravdu. Ovšem jednal jsem pod nátlakem a výhružkami. Hnal mne strach o mou milovanou ženu a syna.“

Draco sevřel ruce v pěst. Nemohl tvrdit, že by ho otec neměl rád, ale určitě se neplazil před Pánem zla pro jeho záchranu.

„Pane Malfoyi, všichni dostali k dispozici jednotného svědka, který vypovídá pod veritasérem. Jeho svědectví je klíčovým. Můžete jeho svědectví odmítnout.“

Lucius Malfoy horečnatě přemýšlel. Umbridgeová mění strany podle toho, jak jí to vyhovuje. Nejprve byla proti Pánovi zla, pak stála na jeho straně a teď zase odsuzuje Smrdijedy. Jaká je šance, že mu svědek pomůže? Ovšem pokud odmítne, je schopná ho poslat rovnou za mozkomory pro polibek.

„Souhlasí se svědectvím.“

Umbridgeová nasadila křivý úsměv, jelikož její plán se zvrtnul, ale pokynula dvěma bystrozorům stojícím u dveří.

„Přiveďte našeho svědka!“