Světlo a tma

36.

„Otevřete se změnám, ale neztrácejte své vlastní hodnoty.“ —  Dalajláma

Každý se vyrovnává s nepředvídatelnými životními situacemi jinak. Někdo sáhne po láhvi, jiný se zase rozčiluje a další popírá fakta. To však nebyl Johnův případ. Ráno vstal odpočatý a klidný, smířený s realitou takovou, jaká je. Pohlédl na sebe do zrcadla a zašklebil se. Vypadal jako omalovánky. Přesto však Draco odvedl skvělou práci, jinak by vypadal mnohem hůř.

Draco. K blonďatému bystrozorovi se neustále stáčely veškeré jeho myšlenky. Pod tíhou vzpomínek si uvědomil důležitý fakt. Draco Malfoy během kratké doby prolomil zeď, kterou měl kolem sebe vystavěnou a zamířil rovnou k srdci a začal se v něm zabydlovat. Teď však bylo potřeba nějak s tímto faktem naložit. Otázkou zůstávalo jak? Jakmile dopadnou Marcuse, nebude důvod se nadále vídat. Má vůbec smysl podléhat planým nadějím? Ne.

Odpověď byla jednoznačná a John se tím nehodlal dal zabývat. Draco odejde a on se opět uzavře do své neproniknutelné ulity. Stejně by to nemohlo fungovat. Jsou na odlišných stranách a John by nikdy nepřiznal, že Harry Potter žije.

Oblékl si sako a chystal se přemístit tam, kde si to tak dobře pamatoval. Ve chvíli, kdy se začal soustředit ho vyrušilo zvonění telefonu. Neznámé číslo mu připomnělo, že je v práci dvacet čtyři hodin denně.

„Slyším.“

„Dostal jsem číslo, že prej po mě uklidíte?“

John protočil očima nad hloupým dotazem volajícího.

„Je to tak.“

„Mám doma dvě mrtvoly. Potřebuju ať to vypadá na přepadení. Prachy nechám na místě.“

„Adresa?“

„Pošlu ji zprávou.“

Zavěsil. John si povzdechl a vešel zpět do domu, aby se převlékl a vzal si zápisník. Telefon oznámil příchozí zprávu.

Obrtlá 312

Že by měl náladu pohybovat se po Obrtlé to tedy neměl, ale co nadělá. Nasadil si masku a otevřel dveře. Zůstal však zaražen v půlce pohybu, poněvadž za dveřmi stál Draco, který se zrovna natahoval ke zvonku.

„Ehm ruším?“

„No mám sice práci, ale chvilku to vydrží. Pojď dál.“

John ustoupil ode dveří a vpustil Draca dovnitř. Snažil se uklidnit zběsile tlukoucí srdce, ale při pohledu na blonďáka se mu to nedařilo.

„Co se ti stalo?“

„Menší neshoda s kamarádem.“

„Aha. A co tě tedy přivádí takhle brzy, Draco?“

„Mám tady tři kandidáty na vraha. Chtěl jsem ti to ukázat.“

John očima přeletěl jména na složce a zavrtěl hlavou.

„Ne. Ani jeden z nich to není. Ale vím, kdo by to mohl být. Máte složky i o vlkodlacích přeměněných za války?“

„Jen pár jmen, většina zemřela nebo utekla dřív, než je ministerstvo našlo.“

„To jsem čekal. Budu muset jít, Draco. Ale ozvu se, jak budu mít jméno podezřelého.“

„Jo jasně. Vpadl jsem sem, aniž bych se ozval.“

„V pohodě, Draco. Já taky nevěděl, že budu mít práci.“

Zabouchl dveře, usmál se na Draca a přemístil se na Obrtlou.

Svou práci dělal už sedm let a viděl ledacos, ale tentokrát to bylo jiné. Stačil jediný pohled na zakrvácené tělo a John tak tak doběhl na dvorek, kde vyvrhl obsah žaludku na zem.

„Do prdele, Beth!“