Světlo a tma

29.

„Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.“ — Thomas Mann

S jemným úsměvem pozoroval muže spícího vedle něj. Za ty roky se nezměnil. Zmužněl, ale pořád měl rysy, které spolu s blond vlasy vytvářely vzhled anděla. Natáhl ruku, aby mu vlasy stáhl z čela a probudil ho polibkem, ovšem v tu se na blonďákově tváři začaly oběvovat krvavé šrámy a vzápětí otevřel oči. Mrtvé oči.

Prudce se posadil a zrychleně oddechoval. Rozmazaným pohledem sklouzl na vedlejší polovinu postele. Byla prázdná. Jistěže, co by v jeho posteli taky dělal Malfoy? Domluvili se na dalším postupu a Draco odešel.

Prohrábl si zpocené vlasy a vydal se do sprchy. Nechápal své vlastní chování, ani směr, kterým se ubíraly jeho myšlenky. Samozřejmě, že Draco byl hezký chlap, ale takových už viděl spoustu a ani o jednom se mu nezdálo. Asi za to může stres spojený s hledáním vraha.

Měli jasný plán. Draco se bude muset probrat všemi záznamy o vlkodlacích na ministerstvu a on půjde do terénu. Tak jak ho všichni znají. Uklízeč s maskou. Jen malá hrstka lidí měla ti šanci, poznat jeho pravou tvář a to jen díky náhodě.

Hodlal se vydat do klubu, kde se schází pouze vlkodlaci a zjistit informace, které by mu pomohli. Pokud mrtvý byl vlkodlakem ze smečky, ostatní to rozhodně budou probírat. A on jim nahraje svým příchodem do karet.

Černé kalhoty, černý nátělník a taktéž černá mikina s kapucí. Vypadal spíše jako mudlovský zloděj než jako kouzelnický zločinec. Nasadil si čočky a přivolal masku. Díky speciálnímu kouzlu ji nedokázal sundat nikdo jiný než on sám. Byl připraven.

Jakmile stanul před klubem WolfNight, byl si jist, že neodejde s prázdnou. Z klubu se ozýval hluk a překřikování a bylo jisté, že mají hodně důležitý rozhovor.

Po jeho příchodu do klubu zavládlo hrobové ticho a všechny oči se stočily na něj. Někteří jej pozorovali se strachem, jiní s nenávistí. Stuart, kouzelník, kterého v dospělosti pokousal vlkodlak, se postavil a přešel těsně k Johnovi.

„Tady nejsi vítán. Nikdo tě nevolal, dud.“

John si byl vědom, že na něj použil urážku, ale přešel to mlčením.

„Nepřišel jsem na kafe a pokec, Stuarte. Jsem tady pracovně. Nebo se snad pletu, že jeden z vašich chybí?“

Mezi vlkodlaky to zašumělo, ale všichni čekali na Stuartovu reakci.

„Co o tom víš, ty hajzle!?“

„Ten chlap toho má na svědomí víc a já ho chci dostat. Ovšem bez vaší pomoci to nepůjde.“

Byl v klidu. I přestože zde byla přesila a spousta z nich byli kouzelníci, nebál se, že by se neubránil.

„Tak to ti rovnou můžu říct jeho jméno, ale rád bych si to s tou krysou vyřídil sám. Včera se po tolika letech objevil a my ho přijmuli mezi sebe. Proč taky ne, když je jedním z nás. Mladý Chris se do něj okamžitě zakoukal a odešli spolu a od té doby jsme ani jednoho neviděli.“

John nečekal, že to půjde tak hladce a už se nemohl dočkat, až předá Dracovi informace.

„Tak co je ten chlap zač, Stuarte? Nemám celou noc, abych tady klábosil.“

„Jistě, někde tě čeká mrtvola co? Ta ti ale neuteče, dud. Je to kouzelník z bohaté rodiny. Za války si s ním Šedohřbet pěkně pohrál a on pak sloužil Pánu zla. Zmizel hned po jeho pádu. Marcus O'Neill.“

***
Dud- zmetek, špína, nejhorší člen podsvětí, také možno přeložit jako práskač či zkurvysyn.