Světlo a tma

32.

„Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.“ —  Voltaire

Ta chvíle, než Harry odpověděl se mu zdála jako věčnost. Uvědomoval si, že mu vlastně na odpovědi nezáleží. Měl nového Harryho rád, takového jaký je. Nevyznal se ve svých pocitech a nedokázal si vysvětlit proč je mu přítomnost zelenookého muže tak příjemná, ale nehodlal na tom cokoliv měnit. Přesto se mu však ulevilo, když uslyšel zápornou odpověď.

John se konečně pohnul a protáhl se. Opatrně si sundal mikinu a hodil ji na zem. Pak mávl hůlkou a kus oděvu zmizel.

„Odpočívej v pokoji.“

Draco se neubránil úsměvu, když si uvědomil, že John mluvil o mikině. Když se však na něj podíval, musel se rychle otočit k oknu, aby Harry neviděl, jak se mu žene krev do tváří. Pohled na černý nátělník, těsně obepínající Harryho vypracované tělo způsobil bystrozorovi slabší infarkt. Nemohl popírat, že i přes velké množství jizev je Harry opravdu sexy chlap. Zatřásl hlavou, aby vyhnal otravné myšlenky a pomalu se otočil zpět k Harrymu.

Ten si zrovna sundával masku a díval se na sebe do zrcadla, které si přivolal. Po chvíli studování svého obličeje si povzdechl.

„A to jsem chtěl jít do Bugsy.“

Bystrozor zpozorněl.

„To jako fakt? Před chvílí jsi byl jednou nohou v hrobě a večer si chtěl jít do baru? A jinak jsi v pořádku?“

„Bože, Draco. To, že mám rozbitý ksicht ještě neznamená, že budu sedět doma. I když dneska budu muset. S tímhle asi ven nebudu moct vylézt. To chce panáka.“

Přešel do obýváku a nalil si do skleničky whisky. Pak se s láhví otočil k Malfoyovi.
„
Dáš si taky?“

„Jak tě vidím, tak asi radši jo.“

John nalil tekutinu i do druhé sklenice a podal ji blonďákovi. Usadil se na gauč a vzal do ruky hůlku. Musel alespoň některé rány a modřiny v obličeji napravit. Problém byl v tom, že přes nateklé oči na sebe pořádně neviděl a málem si hůlkou vypíchl oko.

Draco ho pobaveně pozoroval, než se hlasitě rozesmál a přistoupil k zoufalému Harrymu.

„Ukaž, udělám to. Ještě se zraníš.“

John se na něj podíval pohledem vraha, ale nakonec uznal, že má bystrozor pravdu. Odložil svou hůlku na stůl a dopil sklenku, kterou si prve nalil.

„Jestli ze mě uděláš pochodující zrůdu, tak tě zabiju, Malfoyi.“

Blonďák se uchechtl a vzal do ruky svou hůlku. John musel zatnout ruce v pěst, když ucítil Dracovy prsty na své tváři. Tak obyčejný dotek, bez jakéhokoliv podtextu a přesto v něm vyvolal bouři pocitů, završenou touhou. Přestože měl zavřené oči, věděl, že Draco je natolik blízko, aby stačil jeden malý pohyb a políbil. Nemohl. Nehodlal dát všanc přátelství pro potřeby svého těla.

Bystrozor nechtěl nic říkat, ale když viděl jak hluboké rány Harry utržil, měl chuť ho odeslat ke Svatému Mungovi. Stálo ho velké přemáhání černovlasého muže nepohladit po tváři či nepolíbit. Byl tak blízko, že by stačilo jen se nahnout. Ale co potom? Tohle nebyl Harry Potter, který by odpustil snad i vrahovi. John Alvaro byl tvrdý a nepřístupný muž a Draco nestál o to, aby ho od sebe odehnal.

„Hotovo. Za pár dnů budeš jako dřív, teda až na tu tvář. Nemám tu vybavení jako u Munga, takže ti zůstane jizva.“

„Díky.“

Draco se usmál a odstoupil.

„To nic nebylo.“

„Nejen za tohle, ale i za ten protijed. Kdybys nezareagoval, nebyl bych tady.“

„To ale ani já, kdyby ses přede mě nevrhnul. Takže bych měl děkovat já.“

Dlouho se dívali jeden druhému do očí než se Draco odvrátil a popadl sako, které předtím odložil na opěrku židle.

„Měl bych už jít. Je pozdě. Dej mi vědět, kdybys na něco přišel.“

Než ho John stihl zastavit, byl pryč. Posadil se zpět na gauč a zavřel oči. Měl pocit, že se brzy zblázní.