Světlo a tma

8.

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“ — John Lennon

Oči jsou zrcadlem duše, co v tom případě odráží ty jeho? Už dávno jsou bez emocí, bez lesku či zájmu. Je i jeho duše tak prázdná?

Po dlouhé horké sprše, stál před zrcadlem a sledoval svůj odraz. I po sprše se cítil špinavý. Sám na sebe měl vztek.

Už roky dělá tuhle práci a viděl spoustu mrtvých, zmrzačených i zneužitých, ale vždy měl možnost, nějak napáchané chyby napravit.

Dobrovolně se dal na dráhu zločinu a přesto duší byl stále na straně Světla. Vždy, když vykonal svou práci, zanechal stopu, která vedla k dopadení pachatele.

Ale tentokrát nic neměl. Jeho poslední zákazník dělal svou práci čistě a beze stop. Byt ze kterého mrtvé odklízel zřejmě sloužil pouze k tomuto účelu. Neměl nic, čeho by se mohl chytit.

Jednalo se o mladíky s celým životem před sebou a byli o něj okradeni. Připomínalo mu to Voldemortovu vládu. Lidé taky umírali zbytečně.

Jediné co mohl až do teď udělat, bylo strategicky rozmístit mrtvé. Pokud by se našel někdo rozumný, zjistil by, že se jedná o kruh. Vždy se stejnou vzdáleností od místa činu.

Dnes se však něco změnilo. V bytě našel účtenku z baru, z noci před mladíkovou smrtí. To muselo znamenat jediné. V tom baru se setkal se svým vrahem. Co však bylo pro něj důležité, on sám byl stálým zákazníkem. Musel vraha už někdy vidět.

Při objednávce jeho služeb měl muž vždy kapuci, aby mu nebylo vidět do tváře, ale ten hlas mu byl povědomý. Teď už chápal odkud. Jistě toho muže vídal a slýchával.

Účet nechal u mladíka jako stopu pro vyšetřovatele, ovšem sám byl rozhodnut opět zavítat do mudlovského baru. Jednou na toho muže natrefit musí a poté bude mít šanci, předat ho spravedlnosti.

Přešel ke skříni a na okamžik se do ní zadíval. Jeho volba však byla předem jasná. Vše v černé barvě, tak jako vždy.

Upravil se a pohlédl na sebe do zrcadla. Musel se usmát, sám v tu chvíli budil dojem vraha. Sundal brýle a nasadil si kontaktní čočky. Ještě posledním pohledem zkontroloval svůj vzhled a přešel k poličce, kde popadl mudlovskou peněženku.

Nedostatkem financí rozhodně netrpěl a proto mu stačilo mít u sebe kreditku. Jak mudlovský účet, tak trezor u Grinngotových mu zajišťovali možnost žít bez odhalení.

Zastrčil hůlku do rukávu a zauvažoval, zda by zase neměl trochu cvičit. Ani po těch letech se se svou hůlkou pořádně nesžil. Sloužila dobře, to ano, ale měl z ní podivný pocit.

Ze stolku si ještě vzal telefon a klíče. Zabouchl dveře a vydal se do centra Londýna, kde se nacházel bar Bugsy.