Světlo a tma

17.

"Potřebujete-li najít nějaké řešení nebo tvůrčí myšlenku, přestaňte myslit a soustřeďte se na své vnitřní energetické pole.“ — Eckhart Tolle

Vrchního bystrozora všichni znali jako tichého, pečlivého a vždy upraveného muže.

K tomuto muži byl dnešní Draco na hony vzdálen.

Každou noc trávil v baru a během dne se snažil najít jakoukoliv stopu vedoucí k vrahovi. To se však podepsalo na jeho vzhledu.

Neoholený, neupravený, ve věčně pomačkané košili s tmavými kruhy pod očima.

A i přes veškeré své úsilí nebyl dopadení pachatele o nic blíž. Něco jim unikalo, ale pořád nebyl schopen přijít na to, co.

Mrtvoly v kruhu musely mít svůj důvod, ale jaký? Jediné rozumné vysvětlení, které se nabízelo bylo, že v daném kruhu se někde nachází vrah. Ale byla to příliš velká plocha, aby ji řádně prozkoumali.

Když už si myslel, že horší to být nemůže, objevil se v jeho kanceláři Patron.

„Máme dalšího mrtvého. Obrtlá ulice.“

Povzdechl si a vydal se na místo.

Dorazil mezi prvními a hned na první pohled věděl, že se jedná o další oběť sériového vraha.

„Tak co tady máme, Jonesi.“

„Žena bydlící přes ulici, slyšela jak se někdo přemístil. Čekala svého manžela, tak šla ven. Viděla jen tmavou postavu, odcházející od mrtvého. Místo jsme jen zajistili, čekali jsme na vás.“

„Dobře, tak se na to podíváme.“

Draco přešel k mrtvému a začal zajišťovat stopy. Když mu sáhl do kapsy, nahmatal snadno přehlédnutelný papírek. Stála na něm dvě slovy, která však vykouzlila blonďákovi úlevný úsměv na tváři.

Dnes. Bugsy.

Nepochyboval o tom, kdo onen vzkaz napsal. Nevěděl sice, co si od toho slibovat, ale byla to alespoň malá naděje. Naděje na uzavření míru a dopadení vraha.

Nechal pracovníky z laboratoře, aby si přemístili tělo do márnice a ještě si prošel místo nálezu. Zpozorněl, když si uvědomil, co mu nesedí.

„Jonesi!“

„Ano, pane?“

„Hůlka se nenašla?“

„Ne, pane.“

Draco se zamračil. Začíná to být přespříliš komplikované.

„Vrátím se na ministerstvo. Řekněte laborantům, že na výsledky budu čekat. Spěchá to.“
„
Ano, pane.“

Blonďatý bystrozor se přemístil zpět na ministerstvo a zamířil rovnou do Ronovy kanceláře.

„Můžu?“

„Jasně. Tak jak to vypadalo na Obrtlé ulici?“

„Blbě. Nebyla tam hůlka. Může se jednat o mudlu.“

„To jako fakt? To by byl průser. Co budeš dělat?“

„Nejdříve musím počkat na výsledky testů. A pokud by to byl opravdu mudla, tak ráno budu muset za Kingsleym. Určitě mě nepochválí.“

„No to asi ne. Pořád na všechny tlačí, ale nemáme se čeho chytit.“

„Možná se někam hneme.“

„Ale? Copak jsi vymyslel, Draco.“

„Jeden dobře utajený zdroj mi dal hlášku, že by mohl mít informace o těch vraždách. Dneska bych se s ním měl sejít.“

„Páni, to zní přinejmenším nadějně. A kdo to je?“

„Jedna malá rybka, říká si Johny. Ale má hodně známostí mezi kriminálníkama.“

„Budu ti držet palce, kámo. Měl bych jít nebo se zas budu hádat s Hermionou a o to vážně nestojím.“

„Jasně Rone a pozdravuj ji. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět.“

Ron se vydal domů a Draco pomalým tempem mířil do baru, kde poslední dny trávil tolik času.