Světlo a tma

45.

„Statečný není ten, kdo nemá strach, ale ten, kdo udělá to, co musí, navzdory tomu, že má strach.“ — Raymond E. Feist

Draco rychlým krokem mířil k Bugsy. Ron se rozhodl pracovat dlouho do noci, ale blonďatý bystrozor si nechtěl prací ubrat ani minutu z času stráveného s Johnem. V hlavě si pořád přehrával odpolední rozhovor s Ronem. Jasně, že byl rád, že o něho má obavy, ale kruci! Konečně začal žít! Má důvod těšit se z práce. Těch pár dní od jejich rozhovoru o O'Neillovi bylo jako z pohádky. Má se toho vzdát jen proto, aby mohl být bystrozorem? Ne. Pocit, že usíná a probouzí se vedle muže, kterého miluje, ten mu žádná práce nedá. Pohlédl na nebe, ze kterého se začaly snášet letošní první sněhové vločky. Několik jich dopadlo na jeho tvář a vykouzlilo úsměv na rtech. Uzavře případ Marcuse O'Neilla a podá výpověď.

V Bugsy bylo narváno a Dracovi chvíli trvalo, než se procpal až k baru. Po Johnovi nebylo ani památky, ale nedělal si s tím těžkou hlavu. Možná měl ještě nějakou práci. Usadil se na stoličku a čekal až k němu George dojde. Zkontroloval čas. Zpoždění pět minut, nic vážného. Konečně se u něj objevil barman.

„Dobrý večer, pane Malfoyi. Co to bude?“

„Vodku se sodou, Georgi. Děkuji.“

Po chvíli se před ním objevila jeho objednávka a Draco opatrně upil. Patnáct minut. Zkontroloval telefon, ale žádnou zprávu od Johna na něm neměl. Začínal pociťovat nervozitu, ale odmítal podléhat panice. Mohla se stát spousta věcí, které Johna zdržely. Dalších pět minut strávil neustálým koukáním ke vchodu. Pak popadl telefon a vytočil Johnovo číslo.

Volaný účastník je momentálně nedostupný. Zkuste to prosím později.

Strach mu začal svírat srdce a dech se mi zadrhl. Pohledem vyhledal Geroge a kývl na něj.

„Ještě nějaké přání, pane Malfoyi?“

„Georgi, byl tady dneska John?“

„Jo, ten tu byl chvíli před váma. A přišel za ním nějakej chlápek. Bylo to divný.“

„Jaký chlápek?“

„Občas sem zajde, nemluví, akorát si pak někoho vyhlídne a sedne si k němu. Ale John se s ním bavit nechtěl.“

„Jak to?“

„No John byl takový nesvůj a pořád sledoval hodiny. Chvíli před tím, než jste přišel tomu chlápkovi něco řekl. Asi ho tím dost rozčílil. Nahnul se k Johnovi a něco mu pošeptal. No a pak odešli. Asi pět minut před váma.“

Draco už nevnímal. Byla to jeho chyba! Kdyby nešel pěšky, ale přemístil se, byl by tu včas! To proto Harry sledoval hodiny. Chtěl počkat na Draca. Nebyl schopen se rozhýbat. Jediná myšlenka, která mu utkvěla v hlavě mu dokonale vymyla mozek. Marcus má Harryho! Ještě několikrát si tu větu zopakoval než se vzpamatoval. Sakra, Malfoyi! Jsi vrchní bystrozor! Dokážeš je najít! A stihneš to dřív než Marcus dokoná co před lety začal.

Během pár vteřin vyběhl z baru a za chůze vyslal Patrona. Tohle bez pomoci nezvládne.