Světlo a tma

24.

„Dívejte se vzhůru na hvězdy a nikoli dolů na nohy. Pokuste se pochopit, co vidíte a proč existuje vesmír. Buďte zvědaví.“ — Stephen Hawking

Hermiona nervózně pokukovala po Dracovi a snažila se určit co stojí za jeho jemným úsměvem. Jistě, na vzpomínkových večerech se usmíval vždy, ale tentokrát to bylo jiné. Byl to úsměv značící, nějaký vnitřní úspěch, nějaký šťastný okamžik. Z přemýšlení byla vytrhnuta svým mužem, který se postavil a rozhodl se oznámit onu úžasnou novinku.

„Lidičky, poslouchejte mě na chvilku. Jste tady všichni ti, kteří pro mě a Miu hodně znanenáte. I když má být dnešek věnovaný vzpomínkám na Harryho, myslím, že by byl rád, že zrovna dnes vám chceme oznámit něco velmi důležitého.“

Vysloužil si svým úvodem plnou pozornost všech, co v místnosti byli. A nebyl by to Ron Weasley, kdyby pod tou pozorností, nezačal červenat. Pak z něj ona informace vypadla, tak náhle, že všichni chvíli němě zírali, než propukli v jásot.

„Budu táta.“

Každý se tlačil dopředu, aby nastávajícím rodičům pogratuloval. Draco počkal, až se všichni prostřídali a teprve pak se přidal ke gratulaci.

„Kamaráde moc ti to přeju, i když doufám, že to malé zdědí krásu a chytrost po Hermioně.“

Ron se jen zasmál a krátce Draca objal. Pak se musel věnovat Ginny, která si ho odtáhla do kouta, aby mu udělila pár důležitých rad.

Draco se otočil k Hermioně a objal ji.

„Budeš skvělá máma, Hermiono.“

„Díky, Draco. Ehm, myslíš, že bysme na chvíli mohli ven.“

Vyšli na zahradu a Draco přes Hermionu přehodil svůj kabát.

„Děkuji. Víš, přemýšlela jsem.“

„To ovšem není nic nového, Mio. Ty přemýšlíš pořád.“

„Jde o Harryho.“

Draco mlčel a čekal co mu jeho kamarádka poví. Musel se však uklidnit a soustředit, protože si byl moc dobře vědom svého slibu.

„Jednala jsem unáhleně. Samozřejmě, že bych Harryho nezavrhla. Trápí mě, že nevím co se mu stalo, když zmizel, ale jsem jeho kamarádka. Myslíš, že mi odpustil, že jsem ho nehledala více?“

Draco se díval na smutnou tvář své kamarádky a zvažoval správnou odpověď.

„Není co odpouštět, Hermiono. Musel být na místě, kde ho nešlo nalézt. Nevím, co přesně prožil a určitě se ho na to nebudu ptát, ale změnil se. Už to není nebelvírský milý kluk, ale dospělý chladný muž. Slíbil jsem, že o tom, že žije nikomu neřeknu. Už jen to, že to víš je porušení. Možná časem zjistím víc, nebo sám Harry bude chtít vyjít na světlo, ale prozatím tě musí uklidnit, že nikomu nic nevyčítá.“

Oříškově hnědé oči se začaly plnit slzami, ale kudrnatá nebelvírka statečně odolávala pláči.

„Chápu. Řekni mi jen něco, Draco. Je šťastný? Má rodinu, přátele?“

Draco se zamyslel. Ani neuvažoval nad tím, zda je Harry šťastný nebo ne.

„Já nevím. Nevím, jestli je šťastný. Žije život, který si vybral. Rodinu nemá a z přátel vím o jednom. I když, mluvíme o Potterovi, takže to je spíš známý než opravdový přítel. Ale zdá se, že mu tenhle život vyhovuje.“

Hermiona pokývala hlavou a dál pozorovala hvězdnou oblohu.

„Kdyby byla příležitost nebo potřeba, řekni mu, že u mě bude mít dveře vždy otevřené.“

„Dobře.“

„Mimochodem, máme už s Ronem vymyšlené jména. Pokud to bude kluk, bude se jmenovat Harry Draco Weasley a holka Narcissa Nymfadora Weasleyová.“

Hermiona si sundala z ramen Dracův kabát a zamířila zpět do domu. Draco ještě hodnou chvíli zaraženě zíral do míst, kde se mu ztratila, než se taky vydal do Doupěte.