Světlo a tma

42.

„Ač láska přináší naposled jen bolest, přece všechny slzy, které si vyplakal, byly splaceny již prvním polibkem.“ — Christian Friedrich Hebbel

Nemohl se na muže ležícího vedle něj vynadívat. Kdyby mu někdo v době studia v Bradavicích řekl, že jednou bude mít v posteli zmijozelského prince, Draca Malfoye, vysmál by se mu. A teď Draco ležel vedle něj. Najednou se John cítil úplný, jako kdyby muž vedle něj byl tím, co mu celý život scházelo. Musel se široce  usmívat, když si vzpomněl na okamžiky pár hodin zpátky. Zažil ve svém životě mnoho zážitků, nic se však nemohlo vyrovnat intenzivnímu a procítěnému milování, jaké prožil s blonďatým bystrozorem. Draco Malfoy dokázal za měsíc probořit hradby, které si John stavěl celých dlouhých osm let. Našel si cestu k jeho srdci a donutil ho, se do něj zamilovat. Ano, zamiloval se do muže ležícího vedle něj. Ale taky si uvědomoval, že jejich společné šance jsou mizivé.

Z rozjímání ho vyrušil zvuk ohlašující příchozí zprávu. Opatrně, aby Draca nevzbudil, se natáhl pro telefon.

Místo a požadavky jako obvykle.

Tvář se mu zachmuřila. Marcus opět útočil a on nebyl o moc blíž k jeho dopadení. Ač nerad, musel se obléknout a nechat blonďatého bystrozora v posteli samotného. V rychlosti naškrábal vzkaz.

Náš vrah opět řádil. Jdu tam, takže plánovaná snídaně do postele se nekoná. Snad příště. Aspoň kafe máš v kuchyni.
John

Vzkaz položil tak, aby ho Draco po probuzení hned našel. Vůbec se mu blonďáka nechtělo opouštět, ale neměl na výběr. Ještě naposledy se s úsměvem podíval na Draca než zavřel dveře ložnice. V kuchyni rychle připravil kávu a odešel.

Draco, stále se zavřenýma očima, zašátral rukou vedle sebe. Místo Harryho nahmatal kousek papíru. Namáhavě otevřel oči a posadil se. Po přečtení vzkazu se mu na tváři usadil připitomělý úsměv, který mu vydržel až na ministerstvo.

Ron už na něj čekal v kanceláři a tvářil se velmi udiveně, když Draco vstoupil.

„Teda tomu říkám rychlost, kámo. Oběžník jsem ti poslal sotva dvě minuty zpátky.“

„Co? Jo, aha. Já nejdu z domu, takže tam bude hulákat zbytečně.“

Weasley se zachmuřil a hlas se změnil z pobaveného do vážného.

„Neříkej mi, žes byl s tím svým informátorem?“

Draco se nechtěl hádat, proto raději na otázku neodpověděl a rovnou přešel k pracovní konverzaci.

„Tak co tu máme?“

Ron si povzdechl. Nechápal, že jeho nejlepší přítel riskuje kariéru kvůli nějakému zločinci. Pro tuhle chvíli to však nechal být.

„Zase udeřil. Zlomená hůlka. Tělo nalezli přibližně půl hodiny zpátky. A neuvěříš kde?“

„Nechám se překvapit.“

„Před Děravým kotlem. Bohužel. Znamená to, že polední noviny toho budou plné.“

Draco celou cestu na místo činu přemýšlel, proč Harry nechal tělo na tak frekventovaném místě. Byl si však jist, že se to brzy dozví.

Při ohledání těla narazil na papírek v náprsní kapse saka. Připomnělo mu to první Harryho krok. Ani tentokrát se nejednalo o náhodný lístek. Jedno slovo dokázalo blonďákovi vykouzlit úsměv na tváři a rozbušit srdce radostí.

Přijdeš?