Světlo a tma

22.

„Bez bolesti by člověk nepoznal radost“ — John Green

V ten daný okamžik bylo jedno jestli si muž stojící před Dracem říká Harry Potter nebo John Alvaro.

Na tu chvíli, než si stihl opět nasadit chladnou a bezcitnou masku, v jeho očích Draco uviděl to, co znával u svého spolužáka. Emoce. Překvapení, bolest, smutek…

„Můžeš mi nějak rozumně vysvětlit, proč se taková blbost vůbec slaví?“

Draco se zhluboka nadechl. Po předchozím citovém výlevu nebylo ani stopy a opět se díval na chladného uklízeče zločinů.

„Ve zkratce se smrt hrdiny považuje za největší tragédii války.“

Harry se na něj díval a nedal najevo ani náznak emocí.

„To pro tebe ta povinnost účastnit se oslavy, musí být úplná katastrofa.“

Draco se zadíval na hrnek s kávou, který svíral v dlaních a neodpověděl. Tváře se mu zbarvily do červena při pomyšlení, že by měl přiznat, že tyhle vzpomínkové večery má rád.

Harry mezitím pár kouzly napravil pohromu, kterou způsobil upuštěním své kávy na zem a nalil si novou.

„Řekl bych, že vím víc než mám zapotřebí, takže se vrátíme k důvodu tvé návštěvy. Co ty zápisy? Pomohly nějak?“

Draco se vzpamatoval z předchozího rozjímání a přepnul se do režimu bystrozora vyšetřujícího vraždy. Sáhl do kapsy a podal Harrymu jeho zápisník.

„Rozhodně jsem našel dost užitečných informací. Některé hodlám projet databází a třeba se budou shodovat s některým ze starých případů. Nikde jsem, ale nenarazil na místo činu.“

Harry se na něho díval jako kdyby zrovna spadl z nebe.

„Máš ten dojem, že si budu psát přesnou adresu? K tomu jsem vám dal nápovědu.“

„Ano, těla v kruhu. Ten kruh je ovšem dost velký na to, abychom tam našli jedno místo.“

„Matematika ti nic neříká?“

„Cože?“

Draco se tvářil naprosto zmateně a nechápal jak by mu mohla matematika pomoct při hledání místa.

„Pojď za mnou.“

Harry se zvedl a Draco ho následoval do obýváku. Tam vytáhl ze skříně mapu, tužku a pravítko. Malfoy to se zájmem sledoval. Když byl hotov, otočil se na blonďáka.

„Každá kružnice má svůj střed a tam je i místo činu, Malfoyi.“

Draco se cítil jako hlupák. Jak mu mohlo něco tak jednoduchého uniknout?

„Klidně se tam můžeš podívat, ale ten chlap tam nebydlí. A pochybuju, že bys tam našel něco víc než já. Je to naprosto čisté místo.“

„V tom případě je zbytečné, abych tam chodil a upozornil vraha, že po něm jdeme.“

„Taky si myslím. Tady jsou osobní věci těch mrtvých. Předpokládám, že pohřeb se ještě nekonal.“

Draco lehce přikývl a převzal od Harryho papírovou krabici.

„Díky. Jsem rád, že jsi na naší straně.“

Harry se ušklíbl, když se na Draca podíval.

„Omyl, Draco. Já nejsem na ničí straně. Četl jsi mé zápisy. Těžko bych se mohl považovat za člověka stojícího na straně světla, tak jako ty. Vybral jsem si život ve tmě. To, že pomáhám je jistá splátka společnosti."

„Co blbneš? Co bys ty tak ještě mohl splácet?“

Harry se otočil a odešel zpět do kuchyně. Jejich rozhovor začal opět příliš omýlat minulost. To nechtěl.

Draco poznal, že Harrymu tenhle rozhovor není zrovna příjemný.

„Podívej se Po- Johne. Nechci, aby sis myslel, že se ti budu plést do tvého nového života. A ani s tebou nebudu probírat minulost. Evidentně o nic takového nestojíš. Ale netvrď mi, že jsi skrz na skrz špatný člověk, na to tě znám dost dobře.“

Harry se na něho ani nepodíval a raději postavil do konvice další várku kávy. Pak se však rozhodl ujasnit si s Malfoyem určité věci a postavil se k němu čelem.

„Cením si toho cos řekl. Ale vyjasněme si některé věci jednou pro vždy. Ty jsi přešel na světlou stranu, změnil ses. Já taky, Malfoyi. Doba po válce mě změnila a jsem teď tím kým jsem. Neříkám, že bych byl nájemný vrah, ale četl jsi ten zápisník. Víš co dělám. Nehledej ve mně někoho, kdo zemřel spolu s Voldemortem. Chceš mě znát? Budiž, ale nečekej, že se ti John Alvaro bude líbit.“